Arnoldka

V červnu roku 1972 byla na čtvrté etáži lomu Čeřinka u Bubovic v Českém krasu odkryta úzká štěrbina, ze které intenzivně “dýchal” studený vzduch. Po proniknutí touto těsnou úžinou (17. 6. 1972) byl brzy na to objeven nejhlubší a čtvrtý nejdelší jeskynní systém v Čechách. Protože přístup do jeskyně byl velmi obtížný a možnost přirozené výměny vzduchu téměř nereálná, byla v roce 1974 proražena ucpávka komína ústícího do mělkého údolíčka mimo lom. Tak vznikl současný horní vchod.

Propasťovitý systém se skládá z několika částí. Od dolního (objevného) vchodu vychází puklinová Vstupní chodba, na kterou navazují těžbou “pocuchané” chodby a komíny, zvané Kalcitka a rozsáhlé chaotické Bludiště. To je tvořeno rozeklanými puklinami, šikmými komíny a “ementálovitými” chodbičkami až ve třech patrech nad sebou. Na několika místech se zde chodby rozestupují do  nevelkých dómů - Hřebečný, Balvanitý, Křížený, Naděje. Nejsložitější prostorou této části jeskyně je Jídelna, kde jsou jednotlivá “patra” propojena širokou ukloněnou puklinou, čímž ve stropě vznikl působivě položený Balkon. V severním cípu Bludiště se nachází úzká propástka Černé eso, hluboká 6 m, kde dochází k pomalému vyplavování zvodnělých sedimentů do neznámých prostor.Toto místo leží  v hloubce 44 m. Výškový rozptyl chodeb Bludiště dosahuje 15-ti  metrů, jejich délkový součet je zhruba 0,5 km.

Z dómu Naděje na konci Bludiště vycházejí dvě chodby. První z nich směřuje do propasťovitých Salonků s červeně zabarvenými stěnami a vertikálním stupněm, zvaným Svině. Příkrá chodba je ukončena v plazivkách v hloubce -53 m. Druhá, 20 m dlouhá, chodba - Potoční - směřuje k jihozápadu do Poradního dómu, kde se odbočují další strmé chodby, které vedou do hloubky -58 m pod terénem a mají své osobité jméno Mlaskačka. Úzká dovrchní chodba Tobogán v prostorách pod horním vchodem pokračuje do částí, které zřetelně mění charakter. Tunelové chodby od tohoto místa prudce spadají po vrstevnatosti devonských vápenců k jádru hostímsko - holyňské synklinály.

Dva základní “tahy” se rozdělují v největší prostoře Arnoldky - Příbově dómu, který leží v hloubce -35 metrů. Hlavní tah, v přímém směru dlouhý 120 m, klesá při šířce 1 - 3 m a výšce 1 - 6 m do nejhlubšího místa jeskyně v -111 m. Cestou překonává tři vertikální schody, vystrojené žebříky, prochází síňovitými prostorami (Balvaniště a Táborový dómek)a v několika úsecích se rozchází v paralelně jdoucí chodby (Bistro a Štěpánova chodba). Je zakončen Jezerním a Netopýřím dómem, prostory, které byly v letech 1977 a 1995 zcela zatopeny jezerem 20 m hlubokým, které se posléze vždy zcela vytratilo.

Sousední Panoptikální tah klesá do hloubky -86 m a je zakončen Vysokým dómem, kterého bylo postupně dosaženo dvěma objevnými průkopy v 70-tých letech. Přímá délka této části Arnoldky činí 80 m. Chodba na své trase prochází bahnitou síňkou - Panoptikem, která badatele imponovala k vytvoření mnoha blátivých postaviček a útvarů. Pod touto prostorou je žebřem vystrojená propast Dračí tlama, zajímavě zabarvený Fialový dómek a hlavně extrémní úžiny (např.Trychtýř 20 x 50 cm).

Jeskyně je zajímavá svými hydrologickými poměry. Její dno je převážně suché, ačkoliv je 71 m pod korytem Bubovického potoka a 30 m pod hladinou jezera v sousední propasti Čeřinka, což způsobuje zdejší geologická stavba. Na několika místech jeskyně je chudá krápníková výzdoba. Specifická je pro Arnoldku až neuvěřitelná barevnost zdejších vápenců, v nichž je korozivními procesy agresivních roztoků vytvořena. Jeskyně je významným zimovištěm netopýrů, v zimním období se zde vyskytuje přes tři sta jedinců třech druhů těchto ohrožených živočichů.

Aktuální stav výšky jezera v Arnoldce: leden 2003 .. 29 m; srpen 2002 .. 27 m; březen 2003 .. 32 m; jaro 2004 - bez vody.