Čeřinka

 Tato propasťovitá jeskyně byla objevena při těžbě v lednu 1969 na západní druhé etáži lomu Čeřinka u Bubovic v Českém krasu. Pohnutá situace tehdejší doby jí dala do vínku jmenné synonymum Palachova propast, které bylo později jak jinak než zakázáno. Označení “Propast JP” bylo odhaleno také, proto se k této dutině na dlouhé roky přiřadil normalizační termín “Propast na Čeřince”. Po roce 1989 se navzdory vžitému “Na Čeřince” začalo opět užívat názvu “Palachova propast”. Běžně se však používá i neškodné a neměnné pojmenování, prostě “Čeřinka”.

  Jeskyně je tvořena komplexem převážně strmě ukloněných chodeb a puklinovitých dómů, geneticky vázaných na téměř vertikální příčné tektonické poruchy a vrstevní spáry devonských vápenců. Jednotlivé prostory spojují svislé propasti a rozdělují tak jeskyni na tři základní horizonty. Vstupní šachta vyúsťuje v hloubce -20 m na První horizont s odbočkami několika plazivek a šikmo upadající Žabí chodbou s výskytem zemních pyramid. Další puklinová propast padá na druhý horizont, reprezentovaný Říceným dómem v hloubce -40 m. Dno dómu je tvořeno ucpávkou z mohutných bloků, které zčásti zakrývají šachtu do jezerních prostor. Z dómu vychází několik chodeb a komínů. Především je to horizontální Krápníková chodba, dlouhá 40 metrů s místy bohatou výzdobou stalaktitů a záclon. Nejvzácnější jsou prvky z čirého sintru.

Z Říceného dómu stoupají vzhůru komíny opět do úrovně prvního horizontu do “bezedné” třicetimetrové chodby Galerie, ze které vycházejí skloněné dovrchní chodby až téměř pod zbytek vrcholové plošiny kopce Paní hora. Krápníkovou výzdobou se honosí Strmá a Brčková chodba, radiotestem průkazně komunikující se zalesněnými svahy mimo lom. Větrná a Visutá chodba překonávají propasti padající zpět na druhý horizont. První z nich se nejvíce přibližuje plošině a proto v ní vane citelný průvan, odtud jméno.

Třetí horizont je v -60-ti metrech a skrývá největší prostoru Čeřinky - Vodní dóm, zatopený jezerem s kolísající hladinou o amplitudě až 30 metrů.  Stěny dómu jsou pokryty vystupujícími křemitými rohovci. V boku prostory přichází úzká propast přímo z Prvního horizontu - Zkracovačka. Během abnormálního poklesu vody v lednu 1985 byla objevena Italova chodba, klesající dále do masivu. Hloubka jeskyně tehdy činila -82 m. V roce 1994 klesla hladina natolik, že nastala možnost průniku touto úzkou a nízkou chodbicí k ústí zatopené šachty v hloubce -87 m. Poté hladina opět vystoupila do Vodního dómu.

V mnoha prostorách jeskyně překvapuje krápníková výzdoba všeho druhu, která patrně vznikla díky stálé “komunikaci” Větrné chodby s povrchem, čímž docházelo vždy k výměně vzduchu a ředění oxidu uhličitého jako produktu krasovění. Jeskyně je však nejvíce známa extrémním množstvím zvodnělých jílovitých sedimentů, které doslova “tečou” od nejvýše položených partií až k jezeru. Fuj!

V letech 1999 až 2000 byla jeskyně vybavena ocelovými žebříky takže je umožněn přístup do Říceného dómu a následných partií bez použití speleoalpinistické techniky. Taktéž byla jeskyně vystrojena novými nýty umožňujícími rychlou speleozáchranu.