V době před tím, než v lomu Na Chlumu obnovili na čas na horní etáži těžbu, byla naším pracovištěm také "6. sluj". Byla to jeskyňka, která mimo vstupní, asi 10 m dlouhou část byla zcela zasedimentována. Jednu sobotu jsme se na kopání sešli pouze dva. Já a Áda Kaas. Ve dvou se nám do práce moc nechtělo, ale vzhledem k tomu, že strop kopané plazivky se už zvedal opět nahoru, vyhecovalo nás to. Po několika hodinách práce se nám povedlo propíchnout sondu do volného prostoru a naše úsilí se zdvojnásobilo. Jako naschvál jsme se propíchli zrovna do dna bahnitého jezírka a tak se na nás valilo bahínko té nejlepší kvality. Po vybrání dostatečného otvoru se Áda nasoukal do nových prostor a já za ním. Za plazivkou jsme se dokonce pohodlně postavili. Nový objev byl evidentně stropem nějaké větší prostory a stropní kulisy jej dělily na několik paralelních plazivek. Dokonce i krásná barevná záclonka visela od stropu. Lýsa má někde její fotografii. Když jsme zjistili, že se dál už zase bude muset kopat, vysoukali jsme se zase ven. Byli jsme tak obaleni bahnem, že jsme v natažených rukou nesli bágly až k Berounce a tak jak jsme byli, jsme vlezli do vody. Teprve tam jsme si overaly sundali. Od nás po proudu se táhl pruh kalné vody, viditelný od Barrandovky až k mostu. Po několika akcích jsme ale práce na dalších výkopech museli zastavit, protože nebylo kam dávat materiál a vzduch na konci se během práce tak vydýchal, že karbidky už odmítaly hořet a kuřáci si nemohli zapálit cigaretu. Když jeskyňku v dalších letech odtěžili, bylo vidět, že pokračování je zcela zaplněno sedimenty a pro nedostatek místa na deponii vykopaného materiálu další prolongace nereálná. Bohužel, toto je bolest mnoha dalších nadějných lokalit v Českém krasu.