Území
skupiny 21 zahrnuje zejména povodí Kačáku (též Loděnice) v jeho dolním toku, kde prochází vápenci Českého krasu (obec Loděnice - ústí). Jeho tok je zde “uvězněn” v ostře meandrujícím kaňonovitém údolí, hlubokém až 170 metrů, na které navazují mnohé suché skalnaté rokle. Nejvyšším bodem je rozložitý vrch Herinky (440 m n.m.). Dalším v pořadí je nekrasová Vysoká stráň (422 m n.m.) a vápencová Svatojánská skála (též Skála, 397 m
n.m.).
Hranice 21.skupiny vede od ústí Kačáku řečištěm Berounky proti proudu, poté strmou levobřežní roklí mezi stěnou Hradeb nad Šanovým koutem a lomem Alkazar (též Hostím I) na silnici od Hostími, po níž dále pokračuje přes osadu Lištice do Berouna. Hranice poté směřuje po silnici Beroun - Vráž - Loděnice - Bubovice a až po serpentiny jihovýchodně nad Hostímí, kde se spolu se zeleně značenou cestou odbočuje do svahu Boubové. Poté překříží silnici Hostím - Srbsko a svahem Chlumu strmě klesá přes skálu Pupek zpět k ústí Kačáku.
Obce zasahující částečně svými intravilány na území 21.skupiny byly již jmenovány. Pro pořádek: Beroun, Bubovice, Lištice, Loděnice a Vráž. Na území skupiny leží dále obce a osady: Svatý Jan pod Skalou, Sedlec, Jánská, Záhrabská, Kozel a Hostím. Převážná část území je v ochraně NPR Karlštejn.
Geologie území je rozmanitá tak jako v celém Českém krasu. Území je převážně budováno horninami prvohor ordovického, silurského a devonského stáří. Ordovické břidlice tvoří pouze severozápadní hranici. Silurské břidlice jsou místy doplněny vesměs špatně krasovějícími vápenci a vulkanity (diabasy, zejména oblast mezi Lišticí a Hostímí). Vápence, v nichž jsou vytvořeny jeskyně, tedy devonské vápence, sem zasahují v útvaru
hostímsko - holyňské synklinály a to také odpovídá rozmístění jeskyní ve skupině na dva rovnoběžné úseky:
a) Branžovy - Paraple - Svatý Jan pod Skalou - Hostím, b) Boubová - Kozel - Alkazar. Prostor mezi nimi je tvořen devonskými břidlicemi, které zasahují do hloubek 300
- 400 metrů. Vápencové “pásy” dále z 21.krasové skupiny směřují do skupiny 27 na severovýchodě (lomové pásmo Branžovy), na východě do 24.skupiny (směr Doutnáč a Čeřinka), na jihozápadě do
skupiny 20
(Šanův kout s jeskyněmi v silurských vápencích) a 14 (Montánka). Jižní křídlo synklinály “přetéká” na jihu do 23.krasové
skupiny (Chlum).
Těžba vápence na popisovaném území probíhala zejména od počátku 20.století do druhé světové války. Těžilo se na mnoha místech. Hlavními ohnisky se staly Solvayovy lomy (též Paraple, či Na Stydlých vodách), lomy v údolí Kačáku - Hostím II (část dnes nazývaná Divadélko) a lom Alkazar (původně Hostím I) u osady Kozel. Drobné těžební pokusy probíhaly na jihovýchodních svazích Herinků mezi Hostímí a Lišticí (Macháčkův lom, též Na Líštinách nebo Červený, Ouředníkův z Zbuzkův lom a jeden obecní lůmek), dále pak nad silnicí Hostím - Srbsko nebo v ústí údolí Propadlé vody (lom Myší díra). Po druhé světové válce se vápenec získával pouze z lokality Paraple za účelem výroby sody. Dnes jsou všechny lomy mimo provoz. Lom Alkazar nešťastně proslul existencí složiště radioaktivních materiálů v části nedokončených prostor bývalé německé podzemní továrny. V Solvayových lomech vznikl skanzen těžby a dopravy vápence v Českém krasu.
Krasové jevy jsou koncentrovány převážně do skalnatých strání údolí Kačáku a do lomů Paraple a Alkazar.
Z povrchových jevů jsou nejvýraznější závrty v údolí Propadlé vody (Vlčí jámy,
průměr závrtů cca 10 m, hloubka kolem 3 m). Podzemní krasové jevy, tedy jeskyně
a propasti, jsou převážně charakteru drobných dutin, až na několik výjimek. Největší dnes známou jeskyní této
skupiny je jeskyně Nad Kačákem s délkou
390 m, dalšími “velkými” jeskyněmi jest Lilijicová (83 m), Pod křížem (48 m), Stará Aragonitová (86 m), Nová Aragonitová (89
m), V lomu Alkazar (>40 m), Arnika (125 m). Jak z historických záznamů vyplývá, velmi rozlehlou byla jeskyně Na Stydlých vodách, kde se hovoří o rozlehlých chodbách a dómech ve třech patrech s krápníkovou výzdobou. Jeskyně byla v minulosti odtěžena
a její dokumentace, pokud byla vůbec někdy pořízena, se nedochovala a nebo nám
její existence uniká.
Hydrologie. Stěžejní část území je odvodňována Kačákem, tedy Loděnicí, do Berounky. Na území se nachází několik krasových i nekrasových pramenů a vyvěraček. Nejvydatnějším vývěrem je Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou (15-30 l.s-1), dále přímé pramenné přítoky do Kačáku pod a nad Hostímí (vývěr U jezu). Z menších nutno jmenovat krasový pramen Severní hvězda proti bývalé drůbežárně v Sedlci, prameny pod Černidly a v údolích pod Vysokou strání, či v rokli pod Záhrabskou [21]. Co se týče ponorů, ty jsou všeobecně v Českém krasu spíše raritní. V údolí Propadlé vody nad Svatým Janem pod Skalou se nachází několik ponorů, z nichž byl jeden v roce 1995 naší ZO otevřen (závrt 111 - jeskyně Arnika). Pokus o otvírku proběhl i v hltači závrtu č.104, avšak bezúspěšně.
Poznámky: Kras holocenních travertinových akumulací ve Svatém Janu pod Skalou (oblast vývěru Ivanka) tvoří samostatnou krasovou skupinu 22.