(Český kras 21, 1995, str. 33-34)
Výzkumné a prolongační práce v této jeskyni dosáhly od r. 1989 většího rozsahu a její výsledky byly publikovány (Zapletal 1990, 1992, Kadlec a kol. 1992). V těchto letech byla vyhloubena sonda č. 1 a v zadní části jeskyně vykopána chodba o délce 17 m. V průběhu roku 1992 bylo zastiženo v kopané chodbě skalní dno a vykopaná sonda č. 2 do hloubky 3 m. Dno v sondě kaskádovitě klesá k jv. (tj. ke vchodu jeskyně) a souběžně i zvrstvené polohy sedimentů. Směr a uložení sedimentů ukazuje, že pokračování do níže položených částí jeskyně není zde, ale pravděpodobně v prostoru mezi sondami č. 1 a 2. Na potvrzení těchto předpokladů se na konci roku 1992 začala hloubit sonda č. 3 v prostoru za plazivkou. Během roku 1993 dosáhla sonda skalního dna v hloubce 8 m. Ve směru od sondy č. 2 zde byla objevena přítoková chodbička o délce 4 m. Směrem jv. (k sondě č. 1) se skalní dno svažuje až do hloubky 9,6 m. V září 1993 byly propojeny spodní části obou sond, ale další pokračování nebylo nalezeno, pouze v nejníže položené části je několik drobných puklin. Zda tyto pukliny působí jako trativody jsme ověřili vylitím cca 100 1 vody, která po třech hodinách odtekla.
Výsledkem celého čtyřletého bádání je, že Stará Aragonitová jeskyně neměla funkci ponoru s nadějí na další pokračování, ale byla zřejmě vývěrová. Další pokračování je v současné době odlámáno těžební činností. Patrně tím končí i další naděje na nové objevy.
Na závěr několik čísel. Prolongačními pracemi se Stará aragonitová jeskyně prodloužila na délku 57 m, výškové rozpětí je 20 m. Za období 1989 - 1993 bylo uskutečněno 156 jednodenních akcí, s účastí průměrně 4 osob a bylo vytěženo cca 208 m2 sedimentů.
Literatura: