Skupina 21 - soupis jeskyní

Její velký vstupní portál (4 x 4 m) se nalézá na levém břehu Kačáku zhruba 50 metrů nad cestou, v areálu opuštěných vápencových lomů Hostím II, konkrétně mezi druhým a třetím lomem (počítáno od ústí Kačáku do Berounky) v nadmořské výšce 249,3 m n.m. Jeskyni, původně malých rozměrů, zkoumal již Jaroslav Petrbok, který nechal z části odstranit sedimenty, v nichž byly nalezeny kosterní zbytky a stopy pravěkého osídlení. Lokalitu původně tvořila protáhlá prostora, délky 28,5 metru.

V rámci tzv.Výměny lokalit zde začala provádět průzkumné práce ZO ČSS 1-06 (Speleologický klub Praha), zatímco 1-05 od této chvíle bádala v Podtraťové propasti. Během aktivit skupiny 1-06, později po jejím monumentálním rozpadu to byla skupina 1-11 (Barrandien), se podařilo 5.2.1984 objevit Dóm splněných přání s aragonitovou výzdobou, sádrovci a opály. Další objevy následovaly v letech 1991, 1995, 1998 a zejména 2000, kdy se jeskyně rozrostla na délku 370 m při denivelaci 32,5 m. V roce 2005 je délka jeskyně 390 m.

Jeskyni tvoří Vstupní chodba dlouhá 70 m. Na své cestě mírně klesá a zhruba ve svém středním úseku prochází zmíněným Dómem splněných přání s existencí vyšší jeskynní úrovně. V místě zvaném Rotunda je propojena s nově objevenou sérií prostor, dlouhou více jak 100 m. Tyto nové prostory mají puklinovitý ráz na směru SZ - JV; objevuje se zde výzdoba v podobě brček, sintropádů, záclon či pizolitů. Největšími prostorami této části a zároveň celé jeskyně jest Kořenový dóm (26 x 4 x 13 m) na severu a Dóm Atlasů (15 x 3 x 17 m) v jižním cípu jeskyně. Průzkumné práce nadále pokračují a celá široká speleoveřejnost očekává další překvapení. Jeskyně je ve správě ZO ČSS 1-11 Barrandien.

Leží uprostřed druhého lomu lomového komplexu Hostím II na levém břehu Kačáku ve stěně odkryté těžbou. Komín o výšce 1 m je v horní části ucpán sedimenty. Zleva a zprava se na něj napojují krátké horizontální chodbičky. Celková délka 2,5 m.

Kůlna leží na soukromém pozemku naproti Johnovu válcovému mlýnu na pravém břehu Kačáku asi 2,5 m nad jeho hladinou. Jeskyni tvoří jediná mělká prostora, z níž vybíhá severním směrem asi 10 cm vysoká puklina, jež za skalním ostrohem ve vzdálenosti 9 m vychází na povrch. Spojení bylo prokázáno průlezem kočky.

Po detailnějším ohledání lokality Karlem Žákem doplňujeme následující. Dutina vznikla především vypadáním podrcených vrstev vápenců v jádře malé dílčí antiklinály, čili je v podstatě nekrasová. Zajímavá jsou dvě místa (1. v rohu převisu, co nejblíže k budově; 2. vpravo pod převisem, více k severu), kde se dlouhodobě propadá zemina pravděpodobně do nižších prostor (patrně zatopených). Majitelé pozemku čas od času pokleslá místa dosypávají.

Jeskyně také kdysi nazývána U Ouředníků.

Leží na levém břehu Kačáku, 85 m nad silnicí Hostím - Svatý Jan, proti Dušičkové stěně v čele skalnatého hřbítku Majdalena. Jeskyni tvoří dvě větší prostory, spojené úzkou chodbou. Vstupní portál má výrazné rozměry (na Český kras), tj.4 x 3 m. Zadní prostoru (8 x 7 x 3 m) dobře prosvětlují dvě skalní okna v západním a severním boku jeskyně. Celková délka činí 25 metrů. Ve 30-tých a 40-tých létech 20.století byly výzkumnými pracemi zjištěny doklady o hojném využívání jeskyně v minulosti. Byly zde uskutečněny nálezy keramiky a předmětů mnoha kultur. Kromě neolitu byla osídlena i ve středověku a novověku.

Leží 40 metrů nad jeskyní 21-004 ve strmém žlíbku. Vchod 1,5 x 1,5 m je obrácen k jihu. Jeskyně je vyvinuta na tektonické puklině směru S - J. Přímá délka prostory je 4 metry při šířce kolem 1 m. Její strop se otevírá komínem na povrch. Výška komínu činí 4 m.

Vchod této jeskyně se otvírá ve skalní partii zvané Rozštípená skála na levém břehu Kačáku nad zatáčkou silnice, 56 m jjz od silničního mostu přes Kačák. Je založena na výrazné puklině směru SSV. Celková její délka je asi 10 m

Nachází se v rokli spadající od silnice Srbsko - Hostím k lomu Divadélko (část lomů Hostím II) na straně Chlumu v nadmořské výšce 279 m n. m. Jde o svažitou 5 metrů dlouhou plazivku jdoucí k ZJZ. Je neprůlezně ukončena. Před vchodem se nachází nejasný vhloubený útvar. Je to vápenná pícka nebo krasový jev?

Pozn.: Číslo 21-007 bylo původně V. Homolou řazeno k nespecifikované jeskyňce ve svazích Svatojánské skály (pravděpodobně dnešní 21-046 Havraní). Aby nedocházelo k dalšímu chaosu bylo staré číslo přiřazeno této "nové" lokalitě u Chlumu

Jedná se o známý neodmyslitelný portál (7 x 10 m) ve velké západní stěně Svatojánské skály, zhruba 15 m pod vrcholem. Jeskyni nejspíše původně tvořily dvě nad sebou položené chodby. Pozdějším rozrušením „přepážky“ mezi nimi došlo ke vzniku této velké otevřené prostory (délka prostory je 13 m). Zadní partie jeskyně tvoří prudce stoupající chodbičky, které se zvolna zužují. Jejich neprůlezná pokračování směřují k povrchu při východní patě vrcholového skaliska. Patrně zvířetem byla v r.2007 chodbička za bodem č.4 prohrabána na povrch. Tím délka jeskyně vzrostla o 2 m na celkových 50 m, převýšení činí 10 m. Takto vzniklý vchod byl následně opět uzavřen. V minulosti byl v jeskyni nalezen neolitický střep.

Otevírá se ve žlíbku v severovýchodní straně vrcholové části Svatojánské skály, zhruba 20 m pod křížem, dvěma portály a jedním komínem. Východní vchod o velikosti 5,5 x 3 m se nachází po levé straně mělké strmé skalnaté rokle, asi 30 m od turistické značky. Odtud pokračuje klesající chodba, zužující se do plazivky 1 x 0,5 m, která později „nabere“ vzestupný charakter a vyústí v západním portálu (4,5 x 2 m). Ve stropě zde ještě vyúsťuje strmý komín k povrchu (výška 2 m). Dno Spojovací chodby tvoří drobná vápencová suť na písčitém podkladu neogenní terasy. Pod počvou, jak bylo zjištěno letmou sondáží, se chodba rozšiřuje a mohlo by tu existovat propojení s Lilijicovou jeskyní (21-045), jak prokázal radiotest (29 m, šikmo dolů). Celková délka Maštalí je 28 metrů, převýšení 6 m.

Leží ve vrcholové části Svatojánské skály ve východním skalisku (25 m východně od kříže). Jedná se o jedinou otevřenou prostůrku (2 x 2 x 2,5 m) se vchodem obráceným k západu. Jakýsi „zapomenutý“ výklenek bez jakéhokoliv pokračování.

Jeskyně Stydlé vody ležela pod odtěženou kótou 438 m (Stydlé vody) v nadmořské výšce cca 390 - 400 m n.m. O jeskyni se zmiňuje Homola (1947) jako o značně rozlehlé. Mapka (Vydrová - Hokr) zachycuje pouze jakousi část jeskyně o délce asi 25 m. Celá jeskyně včetně zobrazené části byla odlámána .

Pan Petrbok tehdy píše: Ano! Už není této jeskyně vůbec. Solvay - tedy rozhodně „české“ podniky ji rozstřílely dříve, než o ní čeští „ochranáři“ věděli! A dnes jste tam jako nad zničeným městem. Kdože tady vytrh´ kus minulosti Země a to: České Země, kde je domov můj. Kdo bránil „Stydlé Vody“? Kdo vůbec ví, že krajem jde příšera: lomy bez citu a krásy, které dovedou vytrhnout srdce z kraje. Všichni ti „čeští ochranáři“ mají tady postavený pomník nehynoucí! Až ty lomy odtud jednou odejdou, až tu po nich zbude krvácející rána! Až pak zbude tu věčné prázdno po srdci z kraje vytrženém! A to prázdno bude ten pomník českého ochranářství! A ten už nikdo a nikdy nezkácí! Ani se tam nemusí dát nápis: „Krása našeho domova“. Takový list - už léta velmi pěkný - sice máme, ale jestli naši „ochranáři“ nezmohou se na činy, pak nám v Čechách, na Moravě i Slovensku zbudou ze živé krásy našeho domova jenom ty potištěné papírky...

Jeskyně v západní části lomu rovněž pod bývalou kótou 438 m (Stydlé vody) v nadmořské výšce 427 m n.m. Byla dlouhá 35 m, odtěžena roku 1947. Byla patrně součástí rozlehlé jeskyně Na Stydlých vodách. V jeskyni se nacházela krápníková výzdoba v podobě houbovitých výrůstků až 3 cm dlouhých.

Byla objevena lomovou těžbou v roce 1952. Portál této jeskyně se nalézá v západní části spodní (třetí) etáže lomu Paraple. Původně šlo o zhruba 30-ti metrovou nízkou chodbu. Objasnění funkce jeskyně a její návaznosti na předpokládané odvodnění masivu Svatojánské skály a údolí Propadlé vody do vývěru Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou vedlo k rozsáhlým průzkumným pracem (ZO 1-05 Geospeleos). V letech 1989-93 byly proto postupně raženy 3 sondy, které se však nesetkaly s úspěchem. Sonda č.4 nedaleko za vchodem byla kopána v roce 1994 do hloubky cca 1,5 m za ověřením průběhu skalních stěn a počvy. Tím byly práce zakončeny. Jeskyně dosáhla délky 86 metrů, denivelace 18 m. Největšími prostorami jsou dómky: Dědkův (6 x 5 x 4 m) a Vystřelený (5 x 3 x 4 m).

V prvních 15-ti metrech jeskyně je na stěnách nejstarší generace kalcitových výplní s opálem. Místy je zaznamenán výskyt vzácných jehlicovitých vějířovitě zakončených krystalů aragonitu. Krystaly s maximální velikostí 2 cm vznikly srážením ze studených roztoků za působení iontů stroncia.

Jeskyně dnes zničená těžbou ležela ve střední etáži lomu Paraple. Její délka činila 30 metrů.

Jeskyně leží ve dně druhé (střední) etáže lomu Paraple. Má dva vchody v nadmořské výšce 385 m n.m. Krátká ukloněná chodbička vede do menší prostory, jejíž jižní část je krátkým průlezem spojena s širokou chodbou (Štěpánská nebo též Aragonitová) ZJZ směru. Chodba je asi po 10-ti metrech zakončena závalem, kterým je možno proniknout do jejího pokračování. Tato místa, jakožto vlastně i celá jeskyně, jsou dosti postižena řícením, neboť se nachází těsně pode dnem etáže a trhací práce udělaly své... Chodba je dlouhá 28 m a má několik krátkých odboček.

Prostory v severovýchodním cípu jeskyně, tedy za vchodem II, mají puklinovitý charakter a zaklesávají do větší hloubky. I zde probíhaly prolongační práce skupinou 1-05 Geospeleos. Po roce 1984 se tak podařilo objevit Žabí a Novou chodbu a dómek U jezírka. Celková délka jeskyně je 89 metrů.

V celé jeskyni se místy vyskytují nepatrné krystalické výkvěty aragonitu a Štěpánská chodba je bohatá na opál.

Leží na pravém břehu Kačáku v prvním lomu (počítáno od ústí Kačáku) a to uprostřed stěny, tedy přístup je možný pouze po laně. Tvoří ji nízká chodbička o délce 3 metry ve směru VSV. Ve vzdálenosti 2,5 m jsou sintrové náteky a drobné stalaktity.

Poznámka: v jižní stěně téhož lomu jsou asi 4 m vysoké zbytky z větší části odtěženého komínu.

Tento krasový útvar lze vyhledat na levém břehu Kačáku ve stěně jižní části druhého lomu (počítáno od ústí Kačáku), 14 m nad cestou. Jde o dvě velká skalní okna, vyplněná sedimenty. Pravé okno má rozměry 3 x 1,5 m, levé 4 x 8 m. V horní části levého okna je asi 1,5 m hluboká prostůrka. Modrá štika je přístupná pouze po laně.

Leží v blízkosti cesty v severní části druhého lomu na levém břehu Kačáku. Jeskyně je odkryta z větší části odstraněním sedimentů ze zkrasovělých puklin. Celková její délka je asi 10 m.

Leží v drobném hřbítku asi 25 metrů nad silnicí, zhruba 50 m od ostré zatáčky se zrcadlem (nad lomem Hostím II - Divadélko) směrem k Hostími. Jedná se o drobnou dutinu o rozměrech 2 x 2,5 x 0,7 m se vchodem otočeným k SSZ.

Leží 60 m severně za třetím lomem (lomy Hostím II) na levém břehu Kačáku. Ve výšce 25 m nad cestou je chodbička o průměru 0,4 m a délce 3,5 m. Přístupná je pouze po laně.

Poznámka: ve vzdálenosti asi 25 m severně od jeskyně 21-020 je ve výšce 18 m nad cestou asi 4 m vysoký neprůlezný komínek.

Zhruba 25 m nad silnicí z Hostími do Srbska (zhruba v polovině vzdálenosti mezi křižovatkou a ostrou zatáčkou se zrcadlem nad Divadélkem) se ve skalním defilé nachází výrazná porucha směru VSV, na níž je vyvinuta 10 m dlouhá chodba. Její vstupní partie dosahují šířky až 3 metry. Jeskyně je ukončena v úzké puklinovité chodbě (šířka 0,2-0,3 m, výška 3,5 m) s viditelným pokračováním. Strop je zpočátku prolomen na den, poté je tvořen vápencovými bloky a sutí.

Leží asi 23 m nad silnicí Hostím - Srbsko ve skalní stěně 2 m nad patou mezi Rozsedlinkou a křižovatkou silnic. Jde o 10 m široký skalní převis, který v jižním zakončení pokračuje chodbou dlouhou 3,5 m o profilu 1,5 x 1 m.

Leží asi 8 metrů pod silnicí jihozápadně od křižovatky silnic Hostím - Srbsko - Bubovice. Jde o 2 m dlouhou chodbičku s profilem 0,6 x 0,5 m směru VJV.

Leží asi 20 m severovýchodně od Větrné jeskyně. Je vytvořena na výrazné tektonické puklině JV - SZ. Ve vzdálenosti 8 m za vchodem se nachází tři nad sebou ležící chodbičky SV směru. Celková délka je asi 24 metrů, převýšení 9 m.

Na strmém srázu nad jeskyní se nachází neprůlezná puklinovitá propast několikametrové hloubky. Očitý svědek tvrdí, že kdysi do otvoru spouštěl olovnici a ta prý nikdy nedosáhla na dno. Divné...

Nachází se 60 m proti proudu Kačáku od silničního mostu pod Svatým Janem pod Skalou. Je vytvořena ve dvou úrovních na jediné tektonické puklině směru SV-JZ. Spodní část je chodba dlouhá 9 metrů, ke konci se rozšiřuje v malou prostůrku a končí v suti. Horní část komunikuje plazivkou s povrchem. Délka všech prostor je asi 40 metrů, převýšení 15 m. Přístup do horní části je komínováním. V parných létech z jeskyně intenzivně vytéká studený vzduch.

Leží na pravém břehu Kačáku, 70 m východně od bývalé vyhlídky na Herinkách. Jde o malou prostoru s rozměry 1,5 x 2,7 m.

Její vchod je vysoko ve stráni na pravém břehu Kačáku, 17 metrů jižně pod bývalou vyhlídkou na Herinkách. Je utvořena na tektonické poruše směru SV-JZ. Délka 4 m.

Leží asi o 3 m výše než jeskyně 21-027. Je založena na stejné poruše. Délka je 3 m.

Jeskyně leží na vrcholu suťového kužele ve výšce 8 m nade dnem třetí etáže nedaleko od Staré Aragonitové jeskyně. Větší část jejích prostor je zaplněna vápencovými bloky, napadanými ze stěn a stropů v období těžby. Jeskyně sestává v podstatě z jedné chodby směru SSV s několika drobnými odbočkami. Celková délka činí 27 m.

Nese též název „Na svážné" a to díky své pozici. Nachází se totiž na svážné spojovací cestě vedoucí na dno jámové části druhé etáže lomu, žel dnes pod navážkou zrekultivované skládky, v hloubce zhruba 10 m. Jde o 5 m dlouhou svažující se chodbičku, která ústí do větší prostory. Celková délka 10 metrů.

Vchod se nachází v severní „svahovité“ stěně jižního lomu cca 5 m nad první etáží. Sestává z jediné chodby trojúhelníkovitého profilu směru SV, dlouhé 14 m. Profil chodby dosahuje maximálních rozměrů 5 x 1,5 m. V průběhu celé chodby je vyvinuto stropní koryto.

Leží v těsné blízkosti hrany první etáže v západním cípu jižního lomu. Jde o drobnou prostoru, spojenou s povrchem třemi krátkými komíny. Nachází se v blízkosti nepovedeného komorového odstřelu, který prý „foukl“ kamsi do neznámých jeskynních dutin. Délka jeskyně je 5 metrů.

Leží ve dně první etáže v blízkosti naučné stezky asi 10 m severovýchodně od jeskyně Nocleh. Pukliny mají sklon 70°, šířku asi 40 cm a jsou průlezné do hloubky 4 m a v délce 15 m.

Nachází se v trase naučné stezky ve dně první etáže jižního lomu. Jedná se o 4,5 m hluboký komín s navazujícími nízkými chodbičkami. Otvírkové práce tu prováděla ZO 1-07 Krasová sekce. Snaha o objevení nových jeskynních prostor se však minula s úspěchem. Při venkovní teplotě hluboko pod bodem mrazu vystupuje z propástky teplý vzduch; nedosahuje však intenzity nedalekých Funidel (21-063). Celková délka prostor je 9 m.

Leží v patě stěny první etáže. Jde o vertikální puklinu, která ve spodní části ústí do nízké chodbičky. Na stěnách jsou drobné sintrové náteky. Celková délka prostor je 16 m, hloubka 4 m. Vchod je dosti „hubený“ 0,3 x 0,5 m.

Leží 15 m vpravo od ústí severního portálu Průtahové štoly, asi 5 m nad cestou. Krátký šikmý průlez vede do větší prostory 6 x 5 x 3 m, v jejíž spodní části je mezi bloky chodbička ústící do malé hliněné komory. Tato „malá hliněná komora“ je zbytkem staré štoly, jak nasvědčují vrty na stěnách, a oba její konce jsou uzavřeny závalem. Štola směru JZ-SV se tak zkrátila na pouhých 5 metrů. Zával na jihozápadě dal vznik hlavní prostoře jeskyně („vypadlina“). Celková délka jeskyně (bez štoly) je 13 metrů při převýšení 7 m.

Jeskyně se nachází na 80-tém metru Průtahové štoly, počítáno od severního portálu. Dutina vznikla vyřícením jílovité výplně na křížení puklin do níže ležící štoly. Délka „vypadliny“ je 14 m. Informace z příslušného článku v literatuře, praví: „Jeskyně začíná 6 m dlouhou a 50 cm vysokou chodbou, která ústí do dómu o rozměrech 5 x 5 x 2,5 m. V jižní části dóm pokračuje 5 m vysokým komínem. Dno celé jeskyně je tvořeno hlinitobalvanitou sutí a v západní části dómu končí kamenným závalem.“ Avšak stopy po vrtech ve stěnách „jeskyně“ nasvědčují, že se spíše jedná o štolu, která je založena zakládkou a která je ukončena zahlceným nálevkovacím (sypným) komínem. V tomto případě se pojem „Koprolitová jeskyně“ zužuje pouze na „vypadlinu“.

V letech 1999-2000 byla členy Společnosti Barbora zakládka odstraněna a hypotéza štoly potvrzena, ve zmíněném článku je tedy popisováno především umělé důlní dílo. Průtahovou štolou dnes prochází prohlídkový okruh skanzenem Solvayovy lomy a „vypadlina“ je zamřížována a osvětlena.

Vchod se nachází u paty stěny první etáže v západním cípu jižního lomu v blízkosti naučné stezky. Je tvořena z části odtěženým dómkem velikosti 8 x 2 x 1 m. Dno je pokryto sutí, ve vstupní části se nacházejí i větší balvany.

Leží nad údolím Propadlé vody v horní polovině jižního svahu hřebene Svatojánské skály zhruba pod závrtem 108 "Nad schody", který najdeme u turistické značky (rozcestí nad schody). Jeskyně je mírně svažitá chodba vedoucí proti vrstvám zdejších vápenců. Je dlouhá 4 metry, směru SZ, profilu zhruba 1 x 2 m. Jeskyně byla objevena v květnu 1991. Lehce přehlédnutelnou dírku tehdy objevil Jeroným Zapletal při hledání hub, neboť zde rostou zejména dobré babky. Vzápětí zaklekl a otvor rozšířil. Základní průzkum a orientační sondáž probíhala hbitě a s velkým nadšením, to protože pan Stanislav Vaněček, spoluobjevitel některých jeskyní na Čeřince, do sedimentů podstrčil krápník, tvrdíce, že jej z hlubiny hory vynesla liška...
Z jeskyně pochází skromné archeologické nálezy.

Není jisté, zda se v tomto případě vůbec jedná o krasový jev. Podle dokumentace, jenž se týká Průtahové štoly, je v tomto místě zakreslen větrací komín. Dnes je v tomto místě šachta 1,5 x 1,5 m, hluboká 5 m, ve spodní části propojená se sousední propadlinou oknem 1 x 1 m.

V lese nad Průtahovou štolou v areálu Solvayových lomů se nachází necelá jedna desítka drobných vydutých geomorfologických tvarů. Jsou tu dva jámové lůmky, větrací šachta, propadliny do štol a útvar, který způsobuje časté dohady (?svážná štola, jeskyně, propadlina?). Na 120–tém metru Průtahové štoly je tzv.druhý zával. Ten je projeven až na povrch. Jeho vznik byl předurčen existencí vertikální krasové dutiny vyplněné jílovými sedimenty. Na povrchu je dnes „propast“ hluboká asi 10 metrů. Hrdlo propasti čítá tak 2 x 3 metry. Prostora se postupně zvětšuje na 5 x 7 m u dna, kde je možné pronikat do úzkých chodbiček mezi vápencovými bloky.

Tři severně orientované drobné vchody této jeskyně se nachází ve vrcholové skalce, nedaleko panelu č.4 „Suchomilná travinná společenstva“ naučné stezky (Svatojánský okruh), která vede dále ke kříži na Svatojánské skále. Strmé chodbičky za vchody nejsou vzájemně spojeny. Toto spojení naznačují pouze jejich směry a málo patrný průvan. Celkový délkový úhrn činí asi 15 m, přičemž 10 metrů z toho patří nejvýchodnější Jezevčí chodbě.

Jeskyně se nachází v severním svahu hřebene Svatojánské skály v malé skalce asi 50 metrů západně od schodů turistické stezky a také zhruba 30 m nad cestou s tabulí naučné stezky (Svatojánský okruh - zastávka č.2 „Suťové lesy“). Jedná se o horizontální plazivku směru SSZ-JJV dlouhou 5 m. Má viditelné, avšak neprůlezné pokračování. Výskyt nepatrných pěnovcových hrázek.

Nachází se ve spodní části údolí Propadlé vody, asi 15 m nade dnem v levém svahu nad skalním prahem. Jedná se o nízkou a úzkou strmě spadající chodbičku (0,5 x 0,7 m) ve skalním masívu, dlouhou 6 m. V závěru chodbičky, v hloubce 2,5 m, jsou na stěnách četné „živé“ sintrové náteky.

Na zřetelně zkrasovělé vrstvě devonských vápenců, položené šikmo v západní stěně Svatojánské skály (též stěna Pod křížem), existuje pět vzájemně si blízkých jeskynních portálů. První a čtvrtý portál (počítáno od shora zleva) zaúsťuje do v současnosti největší známé jeskyně tohoto masívu. Byla objevena prolongačními pracemi v otvoru č.4 - Lilijicové chodbě (0,75 x 2 m) v roce 1994. Původní délka chodby činila 6 m. Dnes je celková délka jeskyně 75 m a sestává kromě Lilijicové chodby ještě z chodby Křupavé (otvor č.1: 3,5 x 2,5 m). Obě se spojují ve Vinném dómu (9 x 4,5 x 4 m), kde je místy krápníková výzdoba - až 25 cm dlouhé stalaktity, záclonky a excentrické výrůstky. Jeskyně končí svahem, tvořeným “prosintrovanou” sutí. Zde je místo radiotestem prokázané spojitosti s jeskyní Maštale. Sintrovou výzdobu bychom nalezli i v místě zvaném Hrnec v Křupavé chodbě.

Jeskyně dostala název podle zkamenělých lilijic, přítomných v jedné z vápencových vrstev v Lilijicové chodbě. Pro upřesnění nutno uvést, že portál č.2 - Středová chodba (0,7 x 1,3 m) ukrývá chodbu dlouhou 4 m. Za otvorem č.3 (0,2 x 0,4 m) je úzká chodbička dlouhá pouhých 1,5 m a za portálem č.5 (0,4 x 0,9 m) najdeme 2,5 m dlouhou plazivku. Všechny tři chodby se s Lilijicovou jeskyní patrně pod úrovní sedimentů stýkají. Celková délková suma lokality 21-045 tedy činí 83 metrů s denivelací 11 m.

Drobná krasová dutina leží v jižní skalnaté stráni v blízkosti hrany velké západní stěny (asi 10 m od ní). Vzdálenost otvoru od kříže činí asi 100 metrů. Z nízkého portálu o rozměrech 2,5 x 0,7 m vyrůstá keř. Dutinu tvoří 3 m dlouhá a 2,5 m široká prostůrka, dosahující výšky maximálně 1,5 m. Strop klesá proti vrstvám vápenců, jak zjistily drobné sondovací práce.

Je možné, že jeskyně byla již jednou registrována Vladimírem Homolou a to pod číslem „2107“. Popis a lokalizace krasového jevu s tímto označením byly však velmi neurčité, a proto se lze domnívat (s trochou nadsázky), že ani sám autor nevěděl, co vlastně tímto číslem označil...

Leží u paty západní stěny Svatojánské skály pod portálem Lilijicové chodby. Je to drobná horizontální chodbička o délce 3 metry.

Nachází se u paty západní stěny Svatojánské skály 25 m od jeskyně U paty směrem k údolí Propadlé vody (tj.vpravo dolů). Jedná se o svažující se chodbičku, která ve své prozkoumané části několikrát mění směr. Tato část je dlouhá zhruba 6 m a další pokračování do nitra skály je již za hranicí průleznosti, alespoň pro běžně rostlého badatele.

Vstupní profil tvaru „vajíčko“ má rozměry 0,3 x 0,6 m. Varování: jeskyně je celkově úzká a pro výzkumníka jest pro možnost uvíznutí nebezpečnou!

Nachází se výškově zhruba 20 m pod vrcholovou hranou levobřežních srázů, mezi Svatým Janem pod Skalou a Hostímí zhruba v úrovni rozvaleného jezu (přibližně střed vzdálenosti jeskyně Na průchodě - vápencové „kry“ na Třesině). Jeskyně se skládá z drobné prostůrky a dvou chodbiček, její celková délka je 10 m.

Leží 5 m vlevo (severněji) od jeskyně Pilířové. Jedná se o klesající chodbičku s jednou paralelou o celkové délce 12 m. Ve svém závěru se chodba neprůlezně uzavírá. Čertova jeskyně spolu se sousedními Pilířovou, Norou a Abri pod Pilířovou leží na jedné vápencové vrstvě a dříve mohly tvořit jeden celek.

Objevena v roce 1994, asi 50 m na S od Pilířové jeskyně. Sestává z úzké chodbičky volně přecházející do komína, v němž je vyschlá silně zkorodovaná sintrová výzdoba ve formě polev, záclonek a zbytků stalaktitů. Délka jeskyně je 7 m, převýšení 3,5 m.

Leží na levém břehu Kačáku asi 50 m nad silnicí Svatý Jan pod Skalou - Hostím mezi můstkem u rozvaleného jezu a „krami“ na Třesině. Jedná se o 2 m dlouhou mírně klesající chodbičku se vchodem otočeným k severozápadu.

Leží na pravém břehu Kačáku asi 50 m nad silnicí Hostím - Sv. Jan pod Skalou v načervenalém vápencovém žebru mezi Vrásou a Zbuzkovým lůmkem (asi 20 m od něho). Tvoří ji zbytek dutiny o délce 2 m, založené na výrazné téměř svislé poruše rovnoběžné se stěnou skalního žebra.

Po prudkém a vytrvalém „lijáku“ z 1. na 2.června 1995 byly pozorovány (M.Kolčava, K.Pazderková, L.Urbánek) nápadné ztráty menšího potůčku pod povrch mělké deprese č.111 v horní části údolí Propadlé vody v místech, kde jej křižuje naučná stezka. Průzkumné práce ve dnech 9.a 17.června byly korunovány úspěšnými průniky do puklinovitých prostor o hloubce 9 m. Dne 14.června byla kuchyňskou solí „obarvena“ vtékající voda. Ta se po 20-ti hodinách začala objevovat v klášteře ve Svatém Janu pod Skalou ve vývěrech Ivan a Ivanka. Objevená chodba strmě upadá po vrstvách krasově odolnějších zlíchovských vápenců k JJZ, tzn. na opačnou stranu než je Svatý Jan p.S. Prolongační akce v září 1995 dosáhly příjemného rozšíření chodby na tři metry, což trochu ztrpčovala výška patnáct centimetrů.

Dalších průzkumů se ujímá pracovní skupina Jeronýma Zapletala. V zimě 1998 se skrz suť na konci pětimetrové Příčné chodby daří proniknout do malého dómku U svíčky. Dne 7. března 1998 je objevena strmá chodbovitá prostora a soubor plazivek a trativodů nad ní. Nízká spodní část prostory je položena téměř přesně pod vstupní úžinou. V hloubce 25 metrů je však ucpaná štěrkovými sedimenty.

Během prolongačních prací v letech 2000-2004 byla jeskyně prohloubena na 32 metrů pod vchod. Chodba vedoucí na dno dostává název Rohovcová a jejím strmým průběhem je k Přesypu vedena ručně poháněná lanovka. Odtud dále přes dómek U svíčky vede další již mechanizovaná dráha na povrch. Takto je vyvážen natěžený materiál ven. V tomto období je objevena částečně volná přítoková Suchá chodba od závrtu 110. Spodní část dráhy je brzy nato napojena na mechanizovaný úsek a tak ze dna Rohovcové chodby vyjíždí okov pohodlně na povrch pouhým stiskem tlačítka; technický zázrak. Nad Přesypem byl v dobách, kdy spodní partie byly zatopeny, objevován systémek Trámové chodby s několika přítokovými trativody, také od závrtku 112. V roce 2005 je zmáhána propástka na konci Rohovcové chodby - Studna - do hloubky 36 m a zkoumán přepad v Suché chodbě, po který bývá v období tání spodní část jeskyně zatápěna. Další prolongace jsou vedeny do Maja chodby.

Období 2006-07 bylo pracovně směrováno do chodby Trativod, kde se dne 31.3.2007 podařilo prokopat do volných prostor, tvořených komínem a Trativodnou chodbou. Materiál závalu mezi Trativodem a Maja chodbou nejpravděpodobněji prostupuje až na povrch. Je možné, že zde ve dně údolí bývala ponorová jáma zasypaná při budování cesty z Bubovic do Sv. Jana pod Skalou (není ověřeno). Na povrchu je v těchto místech Východní ponor, kde se propadají vody občasně protékající rýhu v horní části údolí. Tyto vody protékají závalem, Trativodnou chodbu a úzkým hrdlem - Kotlíkem odtékají do neznáma.

Charakteristickým znakem tohoto propasťovitého „systémku“ jsou ostré břity odolnějších vápenců a rohovců modelované povodňovými vodami. Celková délka chodeb Arniky je nyní 155 metrů.

Poznámka: v mapách jsou pro Trámovou chodbu nesprávně udávána jména Přítoková či Varaní.

Leží v jižní stěně lomu Střelnice (také Starý lom) v areálu Solvayových lomů. Jde o část vysypaného komínu s volnou dutinou rozměrů 2,5 x 1 metr.

Jistý občan - pamětník - prozradil informaci o dutině, která se prý kdysi nalezla při výkopu pro terče střelnice využívané různými složkami bývalého režimu. Poté byla opět zasypána a čas od času byl v zimě identifikován pouze „mastný flek“ vytaveného sněhu. V říjnu 1997 pokusným výkopem byla dutina opět odkryta. První průzkumy byly ve znamení pálení sliznic, díky chlóru, který se uvolňoval z „ukryté“ munice. Jeskyně má vchod ve dně lomu Střelnice, v jihovýchodním cípu. Je 22 m dlouhá a skládá se ze dvou klesajících chodeb, místy velmi úzkých a nízkých. Pravá chodba k JZ, má viditelné pokračování. Největší příčný profil v jeskyni činí 2 x 1 m.

Vertikální krasová dutina malých rozměrů se otevírá ve východní stěně severního lomu v areálu skanzenu Solvayovy lomy asi 2 m nade dnem. Profil propástky nepřesahuje 1 m a hloubka je 3 m. Ze dna vychází neprůlezná chodbička. Celková délka útvaru je 4 m.

V listopadu 2002 došlo v bezprostřední blízkosti vchodu k sesuvu lomové stěny zbrázděné kapsami vyplněnými terra rosou.

Nachází se v hlavní západní stěně (též stěna Pod křížem) asi 10 m šikmo vlevo dolů pod jeskyní Pod křížem. Jinak řečeno, asi 3 m pod vyústěním zřetelného žlíbku do stěny ve vrcholové partii. Její portál má rozměry zhruba 3 x 2 m. Je tvořena jednou chodbou, končící po 7 metrech v balvanitém závalu (směr k jeskyni Maštale).

Nachází se v hlavní stěně Svatojánské skály vlevo pod Balvanitou jeskyní. Jeskyně je prý dlouhá 3 metry.

Zhruba v polovině cesty mezi Hadí jeskyní a dnem údolí Propadlé vody leží sonda neznámých výzkumníků. Jedná se o chodbičku dlouhou 2,5 m pod velmi košatým stromem. Zajímavé je, že mě (MK) sem kdysi zavedl i jeden pamětník (to tu ještě žádná sonda nebyla) a tvrdil, že je tu vchod do podzemní továrny, kterou prý kdysi vykopali s neznámým jeskyňářem z Rokycan (asi 70-tá léta). Pak jí asi opět zasypali. Že by ji chtěl někdo opět vykopat?

Zhruba 20 výškových metrů pod jeskyní Pilířovou se nachází skromný zbytek po oderodované jeskyni. Z čelního pohledu se jeví jako stoupající chodba výšky 2 m a délky 6 m, které chybí levá stěna. Ze stropu visí zkorodované stalaktity a záclonky. Na skalním dně se vypíná homolovitý stalagmit o průměru 30 cm a výšce 20 cm. Zbytek chodby u stalagmitu