Skupina 22

Nejmenší krasová skupina v Českém krasu, která zahrnuje pouze
pěnovcovou (travertinovou) kaskádu u kláštera ve Svatém Janu pod Skalou.

 

Pěnovec vs. travertin?

Několik hesel z výkladového slovníku „Karsologická a speleologická terminologie“, Vladimír Panoš, 2001 Žilina:

 

Pěnovec

Druh sladkovodního vápence pramenného (potočního) tvořený různě velkými inkrustacemi malé pevnosti. Podle Ložka (1973) lze rozlišovat pěnovec sypký neboli pěnovcový písek, jehož inkrustace jsou volné, a pěnovec strukturní, jehož inkrustace tvoří soudržnou houbovitou horninu (slínitou, jemně až hrubě písčitou), obvykle s rostlinnou strukturou (pěnovec listový, mechový, řasový). Pěnovec se sráží z vody koncentrovaných i rozptýlených krasových i nekrasových pramenů s bohatým obsahem rozpuštěného CaCO3. Vyskytuje se tedy buď v odtokových údolích, kde obvykle vytváří pěnovcové kaskády (pěnovcové kaskádové stupně), ve sníženinách pramenné kupy anebo na svazích svahové pramenné kupy (pěnovcové proudy). Z rychle tekoucí vody (např. na hranách kaskádových stupňů) se sráží pěnovec strukturní, z pomalu tekoucí vody (na zarostlých plochách a v pěnovcových mísách) se tvoří pěnovec sypký, který často přechází do almů, jezerních kříd a gyttjí. Z vody proudící zvolna mezi trsy mokřadních rostlin vzniká polopevný pěnovec strukturní (pěnovec  kořenový, pěnovec  mokřadový). Diagenetickými procesy (travertinizací) se pěnovec mění v travertin. Synonyma: travertin, tuf vápenný.

 

Travertin

Vžitý zmezinárodnělý termín (z lat. Tiburtinus - pocházející z Tiburu) označující souborně sladkovodní vápenec pramenný, který se za spolupůsobení vegetace vylučuje z vod pramenů krasových i nekrasových potoků, bohatých rozpuštěným Ca(HCO3)2 a minerálních zřídel, vázaných na zlomové linie. Travertin vysrážený z vod prvních dvou typů ve sníženinách v okolí pramenů, na údolních dnech, úpatích svahů a v údolních nivách vzniká za příhodných klimatických podmínek (vydatné srážky, vysoké teploty). Ve středoevropských podmínkách se proto vznik většiny travertinů klade do atlantiku (humidního a teplého období holocénu). Jsou však známé i z pleistocénních interglaciálů, různých období terciéru, karbonu aj. V reliéfu vytváří travertin různé nápadné konstruované tvary (travertinové hráze a kaskády, krátery, pramenné kupy, svahové kupy, svahové proudy aj.), jejichž soubory, doplněné tvary destrukčními, tvoří travertinový kras. Travertin vysrážený z minerálních zřídel (travertin pravý) bývá kompaktnější a proto také vytváří mnohem větší a nápadnější konstruované tvary. V současné karsologii je termín travertin vyhrazen jak pro travertin pravý, tak pro pevný, kompaktní sladkovodní vápenec vzniklý diagenezí (travertinizací) původních sladkovodních vápenců pramenných, fluviálních, limnických, bažinných či lakustrinních (srv. Kovanda, 1971; Ložek, 1973).

  

Travertinizace

Proces diagenetické přeměny původních sypkých, křehkých a drobivých forem sladkovodních vápenců, zvláště vápenců pramenných, v pevnou a kompaktní karbonátovou horninu – travertin. Ke zpevnění dochází částečnou rekrystalizací a zaplněním pórů a kavernovitých dutin druhotným kalcitem; rychlost travertinizace je proměnlivá a někdy k ní vůbec nedojde. Vrcholem travertinizace je stupeň, kdy se původní pěnovec změní v kompaktní pevný vápenec, který se neliší od pevných vápenců mořského původu. Tento stupeň travertinizace je význačný pro třetihorní diagenezi a vzniklá hornina se označuje poros (srv. Ložek, 1973).

 

!!! Zásadní pohled na tyto pojmy dále přináší literatura [K24] !!!

 

Michal Kolčava