Skupina 27

Michal Kolčava

Území skupiny 27 zahrnuje povodí Karlického potoka. Pouze nejsevernější svahy jsou již v povodí Kačáku, Krahulovského a Radotínského potoka. Skupina je jednou z nejrozsáhlejších v Českém krasu. Krasovými jevy příliš neoplývá, to je způsobeno minimálními výchozy vápenců na povrch. Severní část charakterizuje zvlněný zemědělsky využívaný terén, blíže k jihu se Karlický potok stále více zařezává až vytvoří hluboké zalesněné Karlické údolí.

Vrchy. Nejvyššími body jsou plochá vápencová návrší Kamenný vrch (428 m n.m.), Vysoký Újezd (424 m n.m.) či nekrasová Rohlová (420 m n.m.). Severní srázy Českého krasu zvýrazňují Hačka (425 m n.m.) a Kolo (407 m n.m.), které jsou budovány nekrasovými, zčásti vyvřelými, horninami. Karlickému údolí na jihu skupiny 27 dominuje vápencový vrch Čabrak (410 m n.m) s vybíhajícím ostrohem na němž stával hrad Karlík.

Hranice 27.skupiny je vedena z Loděnic po železniční trati přes Krahulov do Nučic, poté po silnici přes obce Tachlovice, Kuchař, Roblín, dále po vozové cestě zhruba po rozvodí Karlického potoka a Švarcavy do Vonoklas. Odtud strmě klesá k jižnímu úpatí Českého krasu, odkud společně s hranicí CHKO Český kras směřuje k západu přes obec Karlík do chatové osady pod Skalicí, kde se napojuje na silnici, po níž vede dál přes osadu V Chaloupkách, Mořinu a Bubovice zpět do Loděnic.

Obce a osady úplně nebo částečně zasahující do skupiny 27 (v abecedním pořadí): Bubovice, Dolní Roblín, Karlík, Kozolupy, Krahulov, Kuchař, Loděnice, Lužce, Mezouň, Mořina, Mořinka, Nučice, Roblín, Tachlovice, Trněný Újezd, V háji, Vonoklasy a Vysoký Újezd. Karlické údolí je chráněno stejnojmennou přírodní rezervací, která je součástí CHKO Český kras.

Geologie trochu stručněji a geograficky: Nejstarší horniny – ordovické (břidlice, vulkanity) budují dno pánve a vystupují severními a jižními srázy Českého krasu na povrch. Mezi nimi jsou uloženy zvrásněné mladší horniny silurské a devonské (vápence, břidlice) v podobě třech velkých synklinál (osa SV‑JZ). Severní křídlo hostímsko‑holyňské synklinály sem přichází z krasové skupiny 21 (Paraple), přechází přes Branžovy a Vysoký Újezd a dále směřuje do skupiny 29 (Prostřední mlýn). Její jižní křídlo míří ze skupiny 24 (Čeřinka) a míří přes Kuchař také do skupiny 29 (Chýnice‑Škrábek); je poněkud ponořeno v terénu pod pokryvnými útvary. Druhá synklinála přichází také ze skupiny 24 (synklinála Chlumu) a jde přes Kamenný vrch, Trněný Újezd do Chotče (29). Následuje antiklinála Amerik, do níž se v této skupině “zakousl” lom Holý vrch. Je jasně zřetelná v terénu jako dlouhý hřbet, místy přerušovaný údolími. Pokračuje do oblasti 28 (lom Kuchařík, údolí Švarcavy). Tato antiklinála je natlačena na poslední nejjižněji ležící srbsko‑mořinskou synklinálu jdoucí od Karlštejna ve skupině 26 přes Karlické údolí k Třebotovu (skupina 28), kde její jižní křídlo buduje Hradinovský kopec a Kulivou horu. Území mezi obcemi Vysoký Újezd, Tachlovice a Kuchař je zčásti překryto křídovými cenomanskými pískovci a prachovci. Některá další území překrývají kvartérní hlíny, spraše a písky.

Těžba vápence se v této skupině soustředila do několika míst. Na Branžovech bylo v minulosti aktivních 6 jámových lomů a lůmků. Největší Obecní lom (Branžovy) je činný od roku 1900 do současnosti. Pomalu pohlcuje západněji ležící Záloženský lom, který byl v činnosti od roku 1900 do druhé světové války. Dále na západ leží Cífkův lom (1907 až 2.sv.válka). Nejzápadněji je Malý lom s těžbou do roku 1912. Malé jámové lůmky “Na hranicích” jsou ještě na východ od Obecního lomu při silnici Loděnice‑Lužce. Těženy zde byly zejména slivenecké a koněpruské vápence, k jejichž získání bylo použito také několika štol. Ještě více se s podzemními díly setkáváme v oblasti Trněného Újezda, kde jsou jámové lomy Čížovec (Starý Čížovec), který těžil v období let 1891‑1901 koněpruské a slivenecké vápence, dále Holý vrch (těžba 1891‑1905, obnoven 1943, těží dodnes), který původně využíval koněpruské a slivenecké vápence jižního křídla antiklinály Amerik, čímž vznikl úzký kaňonovitý lom zvaný Kréta, později se začaly těžit hlavně podložní vápence lochkovské. Třetím je lom Nový Čížovec (1978‑kolem 1995) také v lochkovských vápencích tentokrát severního křídla téže antiklinály. Další jámový lom býval západně od Vysokého Újezda (lom Na skalce), dnes zasypaný skládkou; další dva západně a jižně od Kuchaře, všechny tři zmiňované těžily deskovité hlíznaté vápence chotečské. Další lom býval 1 km jihovýchodně od Mezouně v poloze zvané Na klínech (Jelínkův lom). Těžil koněpruské vápence v letech 1896 až 1907. Dnes je patrně z velké části zasypaný. Poslední zmínka patří dvěma stěnovým lůmkům při silnici v Karlickém údolí. Jsou v nekvalitních vápencích zlíchovských a budňanských.

Krasové jevy v této skupině jsou spíše bezvýznamné. Díky geologické stavbě, častému překrytí vápenců nekrasovými horninami a také absenci čistých “jeskyňotvorných” koněpruských a sliveneckých vrstev v některých pásmech, stojí v hlubokém stínu klasických českokrasových lokalit. Všechny doposud registrované jeskyně byly objeveny těžbou v lomech na Branžovech a na Čížovci. Tam byla také jako první evidovaná Propast u Trněného Újezda s hloubkou ‑31 m, která je dnes odtěžena. Takže nyní je největší čížoveckou jeskyní Šebestík s délkou 24 m. Největším podzemním jevem skupiny 27 je jeskyně Čtrnácti pomocníků na Branžovech s délkou 75 m a se zastřeleným vchodem. V lomu Holý vrch prý nikdy žádná jeskyně odkryta nebyla, kam až paměť “jazyků” sahá. V celkem “divoce” vyhlížejícím Karlickém údolí zatím žádná jeskyně zaregistrována nebyla. Ve zdejších souvrstvích chybějí pro tvorbu jeskyní ony nejpříhodnější vápence – koněpruské. Nicméně jsou z Českého krasu známy jeskyně i ve vápencích přídolských, dvoreckoprokopských či kotýských. Patrně dosud nikdo neučinil důkladnější průzkum zdejších zarostlých místy skalnatých strání.

Hydrologie. V povodí Karlického potoka je několik významných krasových pramenů. Především je to vodárensky využívaná Petránka pod Dolním Roblínem (0,75 l.s^‑1), která byla na sklonku Rakouska‑Uherska stáčena do lahví jako minerální voda, podobně jako její “kolegyně” Ivanka ze Svatého Jana pod Skalou. Níže v údolí v pravobřežních svazích vyvěrají dva prameny, nesoucí jméno Stydlá voda Karlická, které ve svých tocích silně srážejí pěnovec (CaCO₃). Další prameny jsou přímo v řečišti Karlického potoka pod hrádkem Karlíkem či pod lomem Holý vrch. Drobný krasový pramen srážející pěnovec je též v Trněném Újezdu. Na nejsevernějších svazích, tedy již v povodí Kačáku, se nachází pramen U tří habrů v údolí nad loděnickou vápenkou a pramen Krahulovského potoka u Mezouně. Oba taktéž srážejí karbonát. Podrobněji viz lit.[3]

Poznámky:V blízkosti silnice z Bubovic do Loděnic se na louce v mírném jižním svahu Branžov nachází závrt č.106 s vyrůstajícími stromy na dně. Zda jde opravdu o závrt, či o malý lůmek to by mohlo být správným předmětem pro diskusi.