Bylo to na podzim v minulém roce, kdy mě
poprvé napadlo zorganizovat výlet do krasových oblastí Velké Británie. Hlavním
cílem cesty bylo vylepšení mé angličtiny a vedlejším produktem měl být tento
článek. Bohužel jsem ve svém okolí nenašel nikoho, kdo by chtěl utratit všechny
naspořené peníze v zemi, kde jedna pinta piva (0,568l) přijde v hospodě na
1,5 až 2,0Ł (84-112Kč) a krabička cigaret na 3Ł (168Kč) nebo více. Také
plánovaná délka výletu měla být tři měsíce a výsledek byl nejistý. Tím
odpadl zbytek kamarádů, kteří by nějakou korunu na cestu našli. Mému odjezdu
předcházely tříměsíční přípravy, zahrnující shromažďování informací o
daných lokalitách, korespondenci s místními domorodci a v neposlední řadě i nakupování
chybějící výstroje..
A tak se stalo, že 10.6.1999 stojím na autobusovém nádraží na Florenci úplně sám (když nepočítám přes 30kg vážící batoh) připraven k odjezdu. O první zážitky se postarali čeští celníci, když na hranicích nechali vystoupit romskou rodinu, protože neměla dostatek peněz. Zajímalo by mě, co asi v Londýně chtěli dělat s 30Ł pro čtyřčlennou rodinu. Jen pro srovnání, já strávil v Londýně dva dny a ta sranda mě stála 40Ł, spal jsem v Hyde Parku a to jsem se snažil šetřit. Další rozptýlení jinak nudné dvacetihodinové cesty byl imigrační úředník v Doveru. Vybaven pouze několika e-maily jsem z něj měl trochu strach. Ptal se, kam jedu, co tam budu dělat, a jak dlouho se chci zdržet. Má odpověď na druhou otázku, že jsem tam přijel jeskyňařit ho evidentně překvapila. Zeptal se mě, proč jsem raději nejel do Francie. Já mu odpověděl, že kvůli jazyku. Další otázkou zaskočil on mne. Požádal mě, abych mu vyjmenoval jeskyně, které chci u nich navštívit. Něco jsem mu vyjmenoval a odměnou bylo razítko do pasu. Výlet mohl začít.
Má první
zastávka byla vrchovina Mendip Hills cca. 35km jižně od Bristolu. Vlastně by se to
nemělo jmenovat Hills (množné číslo, kopce;vrchy), protože ve skutečnosti jde o
jednu planinu obklopenou úplnou rovinou. Mendip Hills je třetí nejvýznamnější
krasová oblast Británie. Vápence tu zaujímají plochu přibližně 160km2 a mají sklon 45°. Planina je poseta četnými závrty, jejichž průměr se pohybuje od 2m do
40m. Většina závrtů má průměr okolo 15m. Jeskyně jsou tu mladšího data vzniku, a
proto, jestli máte rádi velké prostory, tak raději jeďte jinam. Nejdelší jeskyně
se jmenuje Swildon’s Hole. Je 9,144km dlouhá a 167m hluboká. Její další
zvláštností je, že za posledních 20let její aktivní tok několikrát změnil
řečiště. Bohužel
největší část jeskyně je za šesti sifony. Pokud by jste se i přes tuto drobnou
vadu rozhodli jeskyni navštívit, měla by vám na většinu sifonů stačit 3-5l láhev
se stlačeným vzduchem. Nejdelší ze sifonů je dlouhý 30m a ostatní jsou dlouhé
kolem 5m. Nejhlubší
jeskyní Mendipu je Longwood Swallet s hloubkou 175m a délkou 1646m. Lidé s
výškou přes 2m nebo jinak větší tělesné schránky se o tuto jeskyni mohou pokusit,
ale musí počítat s variantou, že skončí pouze několik metrů za vchodem.
Nejslavnější je bez pochyb 
Wookey Hole se svými dvacetipěti sifony. Pro české
jeskynní potápěče bych rád poznamenal, že pro překonání sifonu mezi dómem 3 a 9a
je lepší použít láhve na boku. Určitě vám to ušetří spoustu problémů. Pokud
máte rádi volné lezení, komínování, plazení, spoustu vody a louží, potom jste v Mendipu
správně. Přístup do jeskyní je v mnoha případech kontrolován farmáři a
někdy vyžadují malý poplatek, který pro čecháčka zase tak malý není. Do jeskyně
Manor Farm Swallet činí onen poplatek 1,5Ł (84Kč). Jeskyně Manor Farm Swallet je zároveň i muzeum, a tak se to
vyplatí. Při povodních v roce 1968 voda vplavila do jeskyně automobil a jiné
předměty z té doby. Všechny významné jeskyně jsou uzamčeny, a proto
spolupráce s některým místním klubem je nevyhnutelná. Naštěstí každý klub vlastní klíče
od většiny jeskyní, takže spolupráce s jedním klubem stačí. Existují však
jeskyně, kam je možné jít pouze s několika vybranými průvodci. Příčinou je
bohatá výzdoba nebo složitost systému. V Mendipu operuje několik klubů. Já měl tu čest setkat se s lidmi
z W.C.C. (Wessex Caving Club) a z B.E.C. (Bristol Exploration Club), na jejichž
základně jsem přespával. Průměrný Britský klub má okolo 200 až 300 členů.
Může se to zdát mnoho, důvodem je i skutečnost, že každý je současně členem dvou až tří klubů. O
základnách Britských jeskyňářů se nám může jenom zdát. Mezi standardní výbavu
zde patří: převlékárna, sušárna, místo na mytí výstroje, myčka lan, koupelna
s teplou sprchou, kuchyně s jednou až třemi mikrovlnkami, dvě až tři
lednice, tři až
čtyři čtyřplotýnkové plynové sporáky a postele pro 30-60 jeskyňářů. Cena za
ubytování se pohybuje pro členy klubu od 2 do 2,5Ł (112-140Kč) a pro ostatní 3,5 až
4,5Ł (196-252Kč) za noc. Záměrně udávám cenu pro členy, protože jsem nás
čecháčky vylíčil jako
sociální případy, a tak jsem někde bydlel zadarmo a jinde za členskou cenu. Občas
je možnost stanovat na pozemcích patřících k základnám a využívat všech
služeb základny za 2,5Ł (112Kč)za noc. Lidé a jeskyňáři jsou v Somersetu
(oblast, ve které se nachází Mendip Hills) nejpřátelštější, jaké jsem v celé Británii
potkal. To je ale vykompenzováno hrozným Somerset přízvukem. Prostě jim není vůbec
rozumět. Pokud jste se rozhodli, že se do Mendipu pojedete podívat, neměli by jste si
zapomenout do batohu přibalit nový nebo zánovní overal (já sám měl úplně nový a po čtrnácti
dnech v Mendipu, tj. po 13 sestupech ze mě visely všechny výztuhy na kolenou,
loktech a zadku), mokrý neoprén a elektrické světlo (nejlépe dobrou a déle
svítící čelovku, rozměrnější baterii u pasu budete často proklínat). Naproti tomu doma můžete
s klidem nechat vaši karbidku (ve většině oblastech Británie je zakázaná) a
lezeckou výstroj. V Mendipu se leze výhradně po provazových žebřících.
Ještě přidávám seznam jeskyní, které stojí za to navštívit. Jeskyně jsou seřazeny podle mého subjektivního
názoru od nejlepší po méně nejlepší: His Lordship‘s Hole; St. Cuthbert‘s
Swallet (6800m); Shatter cave; Longwood Swallet (1646m); Eastwater cavern (2743m);
Swildon‘s Hole (9144m); Manor Farm Cave (1067m); GB cavern (1951m); Attborough Swallet; Wookey Hole (tato
pozice platí pouze pro zpřístupněnou část. Pokud by jste měli možnost potopit se
v ní jako já, určitě si to nenechte ujít. Domluvit si ponor ve Wookey není
nemožné.).
Druhou
zastávkou na mé cestě byl Jižní Wales. Tato krasová oblast se nachází na
jihozápadu pohoří Black Mountain a je druhá nejvýznamnější v Británii. Nejlepší
jeskyně Jižního Walesu jsou situovány 25km severovýchodně od města Swansea
v horní části Swansea Valley. Vápence zde zabírají
několikanásobně větší plochu než v Mendip Hills a vápencové kry zde mají
sklon 18°. Údolí Swansea obklopují kopce dosahující výšky až 800m.
Kopce jsou převážně travnaté, s menšími skalkami, škrapami a s mnoha
závrty. Kopce slouží jako pastviny pro obrovské množství ovcí. Pokud nemáte ovce
rádi jako já, raději sem ani nejezděte. Ze začátku jsem proti ovcím nic neměl, ale
poté, co musíte vyčistit plácek pro stan od ovčího trusu, v sedm hodin ráno
vás probudí bečení u ucha, při vylézání z jeskyně
šáhnete do jejich trusu, před vstupem na základnu si musíte vyčistit obuv od trusu a
na silnicích musíte čekat, než opustí vozovku, staly se z nich moje noční
můry. Jeskyně v Jižním Walesu mají úplně jiný charakter, než kdekoliv jinde
v Británii. Jde o velmi rozsáhlé systémy dosahujících
délky až 62km, které je díky malému sklonu vápenců možné procházet
s minimálním množstvím výstroje. Rozhodně však nejde o snadné jeskyně. Pro
zdejší jeskyně jsou typické delší plavecké úseky nebo plazivky, jejichž zdolání trvá dobrým plazičům okolo 45 minut. Odměnou jsou vždy prostory
s nádhernou výzdobou a s dalším pokračováním do útrob zdejších kopců.
Převládají meandry všech možných tvarů, profilů a barev s menšími či
většími aktivy. V Jižním Walesu je i mnoho bílých míst, co
se týká podzemí. Jsou tu do budoucna velké šance na objevy. Důkazem je jeskyně Ogof
Draenan (62km), která byla objevena poměrně nedávno po dvouletém kopání. Když
máte štěstí, nemusíte kopat tak dlouho. V jiném případě se do objevu prokopali
již při druhé akci, což zabralo 10 hod. čistého času
kopání. O přítomnosti neznámých systémů vypovídá i několik velkých vývěrů,
které odvodňují velké plochy, kde dosud není známa žádná jeskyně. Nejhlubší
jeskyně Británie je také ve Walesu. Jmenuje se Ogof Ffynnon Ddo
(60km) a její hloubka je
308m. Nejslavnější jeskyně Walesu je zpřístupněná Dan Yr Ogof (18km).
Ve Walesu jsem se také poprvé setkal s masovým jeskyňařením.
Masové jeskyňaření je pro většinu našich jeskyňářů nový pojem a tak se ho
pokusím vysvětlit. Masová jeskyně se pozná tak, že nedaleko od jejího vchodu se
nachází parkoviště výhradně pro potřeby jeskyňářů o kapacitě několika
autobusů. Jde například o jeskyně Llygad Llwchwr (320m), Porth Yr Ogof (2220m), Bridge
Cave (311m), White Lady Cave (150m). V těchto jeskyních můžete potkat celou
třídu na školním výletě nebo dokonce zájezd s cestovní kanceláří. Pozor,
nezaměňovat se zpřístupněnými jeskyněmi! Hlavní rozdíl je absence pokladny a
vlastní holinky, overal, helmu a světlo musíte mít s sebou. Potřebné vybavení Vám rádi zapůjčí v některé z mnoha půjčoven.
Ceny půjčovného se pohybují od 1 do 3Ł za každou součást výstroje. Ještě bych
rád podotkl, že v názvech jeskyní nejde o tiskové chyby. Názvy jsou ve
Velštině a bohužel mi nikdo nedokázal říci, co přesně znamenají.
Ubytování mi poskytl klub S.W.C.C. (South Wales Caving Club) na jejich základně.
Tam přes víkend funguje služba, které se musí
nahlásit počet a jména účastníků sestupu, místo, účel, čas návratu. Pokud se
někdo v čas neodhlásí, tak má služba za úkol svolat místní
speleozáchranku. I v tomto krase platí zákaz karbidek a ani zde nejsou
potřeba lezátka. Většina vyšších stupňů je vystrojena provazovými žebříky,
nebo alespoň lanem pro přidržení. Určitě nebudete litovat, když s sebou
vezmete neoprén. Nyní opět přidávám seznam jeskyní, které jsem zde navštívil, a
které stojí za to vidět: Dan Yr Ogof (18km); Ogof Ffynnon Ddo (60km); Ogof Draenan
(62km); Little Neath River Cave (7,855km); Agen Allwedd (32,7km); Llygad Llwchwr (320m).
Posledně jmenovaná jeskyně Llygad Llwchwr je používána pro
výcvik speleopotápečů. Jeskyně Jižního Walesu patří mezi nejhezčí jeskyně, ve kterých
jsem kdy byl, a jejich návštěvu Vám mohu jenom doporučit.
Jako třetí
jsem navštívil krasovou oblast Yorkshire. Yorkshirský kras je součástí národního
parku Yorkshire Dales, nachází se 70km severně od Manchesteru a je to
nejvýznamnější Britský kras. Vápence tu pokrývají přes 1000 mil2 (2560 km2).
Povrch je kopcovitý, podobný Jižnímu Walesu. Typická Yorkshirská jeskyně má více
vchodů, někdy dokonce až 8, za kterými následuje několik stupňů většinou do
hloubky 100 až 150m. V této hloubce je potom rozsáhlá spletice chodeb, která
spojuje všechny vstupní propástky dohromady v jeden obrovský systém. To
způsobilo zmatky v názvech jeskyní. První objevitelé totiž nemohli tušit, že jednotlivé vchody jsou
hluboko pod zemí spojeny, a tak každý z těchto vchodů dostal své jméno.
Později se jednotlivé jeskyně pospojovaly, ale jména zůstala. Celý systém se tak
zpravidla jmenuje podle jednoho z vchodů. Problém je, že ani z průvodce se nedozvíte, které
z vchodů spolu komunikují, a jaká je celková délka systémů. Průvodců pro
jeskyňáře je v Británii k dostání mnoho a koupit je lze ve všech
specializovaných prodejnách pro jeskyňáře. Těch jsem na své cestě viděl 6 a z
toho 4 právě v Yorkshiru.
Jejich cena se pohybuje od 5 do 12Ł (280 - 672Kč). A tak pouze z doslechu vím, že
nejdelší jeskynní systém Británie je zde v Yorkshiru a
jmenuje se Easegill. Easegill je
dlouhý přes 70km. Mají tu i největší dóm Británie, který je součástí
systému Gaping Gill. Jeskyně v Yorkshiru sice nebývají zamčené, ale není zde
vyjímkou, že se musí žádat o povolení ke vstupu u majitelů pozemků. V oblasti
v současné době operuje celkem 33 klubů. I díky tomu není problém sehnat
ubytování v některé z místních základen. Pokud jste si s sebou vzali
karbidku, tak v Yorkshiru ji můžete oprášit. Rozhodně si nezapomeňte lezeckou
výstroj a sem tam se Vám může hodit i neoprén. Za zmínku rozhodně stojí
Yorkshirská speleozáchranka C.R.O. (Caving Rescue Organization).
Ta vlastní poměrně velkou budovu podobnou hasičské zbrojnici se třemi garážemi.
Srdce každého českého záchranáře by zaplesalo při pohledu na vybavení této
stanice. V každé z garáží stojí Landrover DEFENDER 110 vybaven zahrádkou,
navijákem a modrým majákem (27000Ł nebo 1,512miliónu Kč).
Jedno z aut je upraveno pro převoz záchranářů nebo raněného, zbylé dvě auta
jsou naplněna vším, co by mohlo být při záchraně potřeba. Standardní vybavení
takového auta jsou nosítka pod vrtulník připevněná na střešní zahrádce,
nosítka do jeskyně, čtyři ruční radiostanice pro použití na povrchu, jedna
vozidlová radiostanice pro spojení s dispečerem na základně C.R.O. 
(Dispečink má k dispozici
radiostanici na stejném kmitočtu jako zásahová vozidla, další dvě radiostanice
pro spojení s policií a rychlou leteckou záchrannou službou a
tři telefonní linky. Obyčejnou, pro příchozí hovory, pro odchozí volání.),dvě
radiostanice pro spojení s podzemím, kyslíkový resuscitační přístroj,
ohřívač dýchaného vzduchu, trhaviny, vrtačka, lékárna, stan,
suché oblečení ve vodotěsných kontejnerech, lana a mnoho dalšího vybavení. A kdyby
snad něčeho bylo potřeba více, tak vedle aut jsou regály s dalším materiálem.
V případě potřeby stačí sáhnout do správného regálu a naložit to do auta.
C.R.O. je financována převážně ze sponzorských darů. Členem
záchranky se může stát kdokoliv, kdo má zájem a má co nabídnout. Proto jejich
záchranka čítá několik set záchranářů. Ti jsou rozděleni podle toho, co umí, a
hlavně podle jeskyní, ve kterých se nejlépe vyznají.
V případě nehody dispečer svolává nejvhodnější záchranáře pro danou
lokalitu nebo typ nehody. Nemohou si dovolit cvičné akce o víkendech, a proto se
scházejí k cvičným akcím každou středu. Vyjímkou bylo školení S.C.R.O.
(Scottish Caving Rescue Organization), jehož jsem se také
účastnil. To probíhalo v neděli a v polovině bylo přerušeno ostrým
poplachem. Ten byl vzápětí odvolán, ale nemají to tam lehké. Britské
speleozáchranky zasahují poměrně často a zachránily již mnoho lidských životů.
Jenom v roce 
1998 byly
přivolány k 54 nehodám v jeskyních, z toho šlo 13x o zvířecí nehody a
41x o lidské nehody. 64x zasahovaly u nehod na povrchu. Nemá smysl,
abych Vám doporučoval návštěvu některých jeskyň v Yorkshiru. Je jich takové
množství, že těch pár, co jsem navštívil já, je jen zlomek procenta jejich
celkového počtu. Zmíním se jen o jedné, Gaping Gill. Již zmíněná největší
prostora stojí za to. Je to totiž výjimka mezi ostatními veledómy, ve kterých skoro
vždy nic nevidíte. Ve stropě 120m vysoko je díra o průměru 20m, kterou dolů svítí
slunce, takže je celý dóm poměrně dobře osvětlen, a můžete si tak vychutnat
pohled na dva 120 metrů vysoké vodopády. Jednou z cest dolů je právě i cesta
jedním z vodopádů.
Potom jsem zamířil do jednoho z menších
krasů ve Skotsku. Kras se jmenoval Assynt Sutherland a najdete ho 25km severně od
městečka Ullapool. Z hlediska jeskyní v Británii nemá velký význam,
přesto měl velký vliv na osud zbytku mé cesty. Nejdelší jeskyně Sutherlandu je Uamh
An Claonaite se svými 1800 metry. Bohužel to byla má první a
poslední jeskyně Skotska, když nebudu počítat zpřístupněnou jeskyni Smoo Cave a
kraťoučkou Bone Cave. Při její prohlídce jsem podcenil menší skok a skončil jsem
50m od vchodu s vyvrknutým kotníkem. Doufám, že se moje nehoda neobjeví ve
statistice B.C.R.C. (British Caving Rescue Council) pro letošní
rok. Z té loňské jsem čerpal informace o nehodách pro tento článek.
V jeskyni jsem totiž byl se členem S.C.R.O., ale ven z jeskyně jsem se dostal
vlastními silami. Tím jste přišli o zprávu z Irského Fermanaghu, Clare,
a z celobritské jeskyňářské konference Hidden Earth 99, která se měla konat
10-12.září v Yorkshirském Leedsu. Já přišel o zbytek prázdnin. Skotsko je
krásná země s mnoha jezery,
kopci, ale pouze při pohledu z okénka letadla. Realita je trochu jiná. Vše,
co má zelenou barvu, je ve skutečnosti bažina s neskutečným množstvím malých
kousavých mušek, kterým tu říkají miggies, a proti kterým nefunguje žádný
repelent, jak mě ujistili moji skotští přátelé a jak jsem se na vlastní kůži
přesvědčil. Vždycky jsem si myslel, že bažiny jsou jen v údolích. Skotsko mě
vyvedlo z tohoto omylu. Nyní již vím, že bažina může být i na kopci nebo
dokonce i na jeho svahu. Jezera vypadají na první pohled nádherně, ale voda
v nich je zbarvena dohněda a viditelnost pod vodou je pouhý
jeden metr. Překvapily mě nádherné mořské písčité pláže, které jsem v
této části světa nečekal, ale i ty mají menší vadu, teplota vody se tu
pohybuje okolo 14OC. Jeskyňařit se tu začalo teprve
nedávno a tak i tady se dají očekávat objevy. Stalo se tu,že jeden jeskyňář našel
velkou jeskyni, ale podruhé už ji nikdy nenašel. Skotsko stojí za návštěvu, ale
v současné době ne kvůli jeskyním.
Domů jsem se vrátil 7.8.99 po dvou měsících. Během mé cesty jsem navštívil 4 krasy. V každém jsem strávil dva týdny. Sestoupil jsem celkem 33x pod zem, navštívil jsem 28 různých jeskyní, jeden důl a jedno metro. To vše za pouhých 320Ł + 3300Kč za zpáteční lístek na autobus Praha – Londýn. Se zkušenostmi z tohoto výletu bych náklady příští cesty dokázal snížit ještě asi o 120Ł. A 200Ł za dva měsíce není zase tak moc.
Literatura:
Des Marshall, Donald Rust (1997): Selected caves of Britain and Ireland
A.Brook, J.Griffiths, M.H.Long (1996): Northern Caves 2
B.C.R.C. (British Caving Rescue Council) incident report pro rok 1998.