Italská výslovnost

C	před a, o, u a souhláskami se čte jako k (carlo = karlo)
	před e, i se čte jako č (cucina = kučina)

D	následující i neměkčí d (di = dy)

G	před a, o, u a souhláskami se čte jako g (carlo = karlo)
	před e, i se čte jako dž (gigante = džigante)

GL	před i se čte jako měkké ľ (figlio = filjo)

GN	se čte jako ň (ingegnere = indžeňere)

H	se nikdy nečte; užívá se ho jako tvrdého znaku, chceme-li, aby se c nebo g četlo jako
	k nebo g před e, i (chilo = kilo; ghisa = giza)

I	slouží někdy jako tzv.měkký znak, má-li se c nebo g před a, o, u číst jako č nebo dž;
	v tom případě se nevyslovuje
	cia, cio, ciu = ča, čo, ču
	gia, gio, giu = dža, džo, džu

Q	se vyskytuje pouze před u ve spojení s další samohláskou; vyslovuje se jako k^u (ne jako kv)
	(quando = k^uando)

S	se vyslovuje jako s na začátku slova před samohláskami a neznělými souhláskami c, f, p, t;
	dále po souhlásce a je-li zdvojeno (sale, fosforo, verso, rosso)
	jako z se vyslovuje před znělými souhláskami a ve většině případů mezi samohláskami
	(slovacco = zlovakko; rosa = roza)

SC	před e, i se čte jako š (scena = šena; scirocco = širokko)
	obdobně scia, scio, sciu se čte ša, šo, šu

T	následující i neměkčí t (ti = ty)

Z	se vyslovuje ve většině případů jako c (zucchero = cukkero)
	některá slova však mají výslovnost z znělou dz (zero = dzero)

zdvojené souhlásky:
	f, l, m, n, r, s, v, z - necháváme déle znít
	b, c, d, g, p, t, z (dz) - zdvojení provedeme, tak že připravíme ústa na vyslovení souhlásky,
	ale vyslovíme ji teprve až za chvíli
	c, g - jejich tvrdost nebo měkkost se řídí hláskou, která je za nimi
	(eccellente = e^čče^llente; ecco = e^kko; oggi = o^ddži; leggo = le^ggo)