Zemřel Mgr. Antonín Jančařík

(*13.6.1950 – 25.11.2018)

V pochmurné listopadové neděli zemřel náš dlouholetý kamarád - jeskyňář, člen Krasové turistiky ČSTV, pracovní skupiny TARCUS (IUS Comission for Physico-Chemistry in Karst) a spoluzakladatel naší ZO ČSS 1 - 05 Geospeleos. Rodák z Brna putoval školou v Letovicích, v Brně, Uhřiněvsi, a posléze přes gymnázium v Říčanech vrchol vzdělávacího cyklu dokončil absolvováním Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze – obor meteorologie (1968 – 1974). Z původního zaměstnání v Hydrometeorologickém ústavu Praha (letiště Ruzyně) přešel do Ústavu geologie a geotechniky ČSAV kde pracoval jako člen týmu pro klimatologii v dolech. Od roku 1988 až do 90. let působil v tehdejším Ústředním ústavu geologickém v Praze, kde byl součástí týmu vytvářejícího původní počítačová modelování zaměřená na geologickou a geomorfologickou problematiku.

Když se mezi námi Tonda v 70. letech objevil vítězil nejen délkou svého vousu, ale svoji poklidnou všeobjímající povahou, s jistou odevzdaností připraven čelit všem nástrahám, které přináší amatérská speleologie. 70. – 80. léta minulého století byla pro nás vrcholem našeho působení v krasu. Tonda v té době vytvořil řadu prací zaměřených na dynamiku ovzduší v jeskyních, na tvorbu matematických modelů dynamické jeskyně (modelovou jeskyní byly Koněpruské jeskyně) a matematickou simulaci vzniku jeskynního mikroklimatu, na obsah vodního aerosolu v jeskynním ovzduší a na aerosolové sintry. Bibliografie je shrnuta ve sborníku Český kras r. 26/2000.

V 80. letech organizoval odborné semináře „Nové směry ve speleologii“ v Dobřichovicích a spolu s jeskyňáři ze ZO ČSS 1-02 Tetín výjezdy za propastmi a jeskyněmi Rumunska do Mt. Apuseni , Bihoru. Při jedné z těchto akcí poznal svoji druhou manželku Irenu z Berouna, rovněž zapálenou jeskyňářku. V době kdy jsme nedostávali tzv. příslib a nemohli vycestovat na západ a ani do Jugoslávie Tonda přes Krasovou turistiku ČSTV spoluorganizoval zájezdy za poznáním Dolomitů, krasu v Julských Alpách ve Slovinsku, krasových oblastí Turecka.

Tonda se nikdy netvářil jako „superlezec“, ale co bylo nutné slézt, vylézt to slezl a vylezl. Když jsme v jedné jeskyni v Rumunsku nastoupili do malého nafukovacího člunu, člun šel s námi ke dnu. Zcela promočeni jsme stáli na začátku několikahodinového průlezu po pás ve vodě a ptám se Tondy jestli jde dál. Jasně! Člun jsme zahodili a šli vodou dál.

V posledních letech se Tonda věnoval cestování zejména po zemích Východní Asie a Indonésie. Nevím zda mu bylo blízké některé z indických náboženství, ale pro Tondu byla charakteristická vnitřní snaha o vysvobození duševna od hmotného světa. Hmotný svět jej nezajímal. O svých cestách absolvoval řadu přednášek, v Berouně do posledních chvil spolupracoval na programu cestovatelských večerů Modrýho Berouna.

Loučím se nerad. Na tradiční lednové výročce v hospodě v Hostimi vypiji žejdlík na Tebe a za Tebe a pak budu klopýtat sám nocí temným údolím Kačáku a podél stříbřité, tichounce šplouchající Berounky do Berouna, se vzpomínkou na poslední cestu, kterou jsme tady spolu absolvovali. Kamaráde Tondo budeš nám chybět.

Vladimír Lysenko (Lýsa)

ZO ČSS 1-05 Geospeleos