Skupina 24

Michal Kolčava

Území skupiny 24 zahrnuje zejména povodí Bubovického potoka (též Břesnice). Jeho tok směřuje od Bubovic do Srbska a protéká poměrně sevřeným údolím dosahujícím pod Velkou horou hloubky až 110 metrů. Strmé svahy vystupují z údolí do kopcovitých celků Doutnáč (433 m n.m.), Boubová (430 m) a Čihadla (též U Soudného dubu 348 m) na pravém břehu a do protáhlých zalesněných hřbetů Čeřinka (425 m), Paní hora (410 m), Mokrý vrch (421 m), Velká hora (422 m), Dřínová hora (409 m) a Skalka (389 m) na břehu levém. K východu pak některé hřbety ústí do zvlněné plošiny Amerika. Ke skupině 24 je řazena také část povodí Budňanského potoka (lomové pásmo Amerika východ).

Hranice 24.skupiny je vedena z Bubovic po silnici kolem letiště a Velké Ameriky k železničnímu přejezdu nad Mořinou, dále po vlečce do závodu Mořina, šikmo dolů strání na silnici v údolí Budňanského potoka až k Dubu Sedmi bratří, odtud po hranici NPR Karlštejn přes závěr Volfovy rokle a kolem Číhové po lesní cestě do místa V boroví nad obcí Srbsko. Ze Srbska pak po silnici přes sedlo mezi Boubovou a Chlumem, kde se hranice odbočuje na zeleně značenou cestu, které se drží na křižovatku silnic nad Hostimí, odtud po silnici zpět do Bubovic.

Obce zasahující alespoň částečně svými intravilány na území 24.skupiny jsou pouze dvě: Bubovice a Srbsko. Převážná část území je v ochraně NPR Karlštejn. Geologická mapa krasové skupiny 24

Geologie. Území je budováno horninami prvohor, silurského a především devonského stáří, zvrásněných do mohutných „vln“ synklinál a antiklinál s osami ve směru jihozápad – severovýchod. Zjednodušeně: směrem od severu (od krasových skupin 21 a 27) se „vynořuje“ mladší, devonské souvrství vápenců zpod srbských břidlic v jižním křídle hostimsko-holyňské synklinály (pás Čeřinka – Boubová). Směrem k jihu za antiklinálou Doutnáče následuje severní křídlo chlumsko-chotečské synklinály (též synklinála Chlumu; pás Přední hora – Studniční jeskyně – Bubovická propast – Doutnáč – Chlum). Její jižní křídlo označme severním křídlem následující antiklinály Amerik (pás Kamenný vrch – Kamensko – Velká hora – Bubovické vodopády – Čihadla). Jižní křídlo antiklinály Amerik najdeme v pásu Velká Amerika – Malá Amerika – Dřínová hora – Kubrychtova bouda. Poslední v řadě je srbsko-mořinská synklinála s dílčí antiklinálou hřebene Skalky. Starší, silurské vápence vystupují na povrch pouze v antiklinálách Doutnáče a Amerik. Krasové jevy jsou vytvořeny především v devonských vápencích stupně prag, které vystupují ve všech zmíněných pásech.

Těžba vápence k popisované oblasti neodmyslitelně patří. Je tu lomové pásmo Amerika sestávající z dvacítky opuštěných lomů a lůmků, z nichž turisté jistě znají oblíbené cíle Mexiko a Malou a Velkou Ameriku s jezery na dnech (pozor, vstup do lomů není povolen (!); zpřístupnění je formou vyhlídkových plošin). Použijeme-li názvosloví prostého lidu krasového, můžeme si lomy vyjmenovat třeba takto: v severním křídle antiklinály Amerik to jsou od východu Malé Kamensko (Malý Příroďák), Kamensko (Velký Příroďák), Soví, Supí, Červený, Černý a Rybízový (Velká hora). V silurském jádře antiklinály najdeme Sluneční (Kozolupský, Severní ložisko), Půlnoční jámu, Liščí-Želvu, Modlitebnu, Podkovu, Jižní kříž a Pustý. V jižním křídle antiklinály je Velká Amerika (Východ), Trestanecký-Mexiko (Západ, Shniloušák, Deštivý), Jedenáctky, Nové a Staré Dvanáctky a Malá Amerika (Školka, Rešná). Pokud bychom použili a upřednostnili názvy lomařské (jistě správnější), u poloviny objektů bychom měli prázdné místo a přiznejme si, že „lidové“ názvy mají přeci jen svoji poezii; pro pořádek jsou těžařská jména uvedena mezi synonymy. Všechny lomy byly obsluhovány podzemní cestou pomocí úzkorozchodné drážky (450 mm). Autoportrét autora v propasti Amerika II 1991Těžba prováděná metodou nálevkování tak po sobě zanechala řadu dopravních a účelových štol až v pěti patrech nad sebou (Trestanecký-Mexiko). Ve východní části lomového pásma byla později kolejová doprava nahrazena nákladními automobily. Některé dochované lůmky jsou vlastně jen „zárodky“ v místech, kde se těžba nerozvinula (např. Půlnoční jáma); jiné zůstaly odděleny díky „ochranným pilířům“ dopravních štol (např. Kamensko-Malé Kamensko, Liščí-Želva); další se sloučily z více pracovišť (např. Velká Amerika, Mexiko, Kamensko). Těžba zde probíhala v letech 1891 až 1963. Ve hřbetu Paní hory byl v roce 1958 zaražen lom Čeřinka fungující dodnes.

Zde jsou oficiální stránky společnosti: Lomy Mořina a spolku: Hagen Mořina, které připravují částečné zpřístupnění podzemí Amerik.

Krasové jevy jsou koncentrovány především do lomů a štol (Amerika, Čeřinka) a byly tedy objeveny díky těžbě vápence. Lokalit s přirozeným vchodem je mnohem méně, nacházejí se v údolí Bubovického potoka, na svazích Mokrého vrchu, Doutnáče, Boubové, Skalky aj. Největší a nejhlubší jeskyně najdeme na Paní hoře (lom Čeřinka). Je to Arnoldka (1522 m; –111 m) a Čeřinka (Palachova propast; 906 m; –87 m). Na Amerikách jsou nejrozsáhlejšími Únorová propast (268 m; Dn64 m), Amerika I (134 m; Dn28 m), Amerika II (144 m; Dn26 m) a Deštivá (53 m). Mimo lomy pak Studniční (225 m; –31 m) a Dubová (47 m). V minulosti byly odtěženy jeskyně Pavoučí (118 m; –43 m) a Večerní (190 m; –20 m) na Čeřince.

Hydrologie. Největší část území je odvodňována Bubovickým potokem (čili Břesnicí) do Berounky. Tam míří i Budňanský potok odvodňující Ameriku-východ. Jeskyně Pod Boubovou náleží povodí Kačáku. Vody Bubovického potoka se místy ztrácí nebo naopak objevují, a to především nad Bubovickými vodopády, kde na kaskádách dochází k intenzivnímu usazování pěnovců. Karbonát aktivně sráží také pramen v rokli při jeskyni Pod Skalou, či pramen s jezírkem nad Dubem Sedmi bratří. Naopak známá Králova studně patří spíše k pramenům nekrasovým. Vydatnost výše zmíněných pramenů je zanedbatelná proti zdroji krasových vod (5-12 l.s-1) v Únorové propasti zaplavujícím dno Trestaneckého lomu [C7/24]. I další jezera-oprámy v obou Amerikách hovoří o přítomnosti podzemních vod. Občasná jezera s kolísajícími hladinami najdeme v jeskyních Arnoldka, Čeřinka (Palachova propast) a Martiho studna.

Poznámky: Nadmořské výšky byly většinou získány: a) odečtem z dobových těžařských map (Amerika), b) zaměřeny polygonovými pořady (Bubovická propast a lom Čeřinka bez jeskyní č.027, 028 a 083) a c) odečtem ze ZM 1:10 000 nebo převzaty z literatury (ostatní jeskyně). Rozměry prostor jsou pak udávány ve tvaru (délka x šířka x výška) a profily (šířka x výška).