Studniční jeskyně

Evidenční číslo	24-101 (K112-87-24-J00101)
Lokalita	Český kras / Mokrý vrch
Datum objevu	27.12.2001
Souřadnice vchodu	Y=762 616,51 m; X=1 054 588,77 m; H/Bpv=388,08 m n.m.
Délka chodeb	225 m
Vertikální rozpětí (denivelace)	31 m
Vápence	devonské (koněpruské (?) \ slivenecké)
Aktualizace	27.9.2023 MK

Dne 27.12.2001 byl Stanislavem Vaněčkem během hledání historických studní nalezen "mastný flek" vytaveného sněhu (10 cm, -4°C), zhruba 350 m severně od lomu Kamensko na svahu Mokrého vrchu v údolí U Mužíkových polí. Po odhrnutí suti se objevila propástka hluboká 5 m s úzkým pokračováním zahrazeným kameny (Vaněčkova studna). V letech 2003-2004 pak bylo uskutečněno několik akcí směřovaných k jejímu rozšíření a prohloubení. Dne 5.2.2005 se pod jednou ze skalních kulis objevilo pokračování do volných prostor (Muchův komín, Lýsův dómek). Během února byla objevena první podstatnější část jeskyně.

Nový objev vynikal členitou morfologií stěn a zajímavou výzdobou soustředěnou do Kořenového dómku. Kromě pizolitů, krystalických výrůstků a nickamínkové partie se tu nachází sintrem pokryté odumřelé kořínky stromů. Tyto sintrové útvary mají šedavou až oranžovou barvu a tvar nepravidelných závojů a prostorových mřížek. Tloušťka jednotlivých "stébel" se pohybuje v řádu mm.

Do jara r.2006 byla vstupní Vaněčkova studna osazena ocelovými žebříky a vodítky pro snadnější dopravu natěženého materiálu. Z téhož důvodu bylo pomocí nastřelovacích nábojek rozšířeno několik dalších úzkých míst. Z Lýsova dómku byla prokopána chodbička do sousedního dómku Kořenového (Honzíkova spojka). Další směr prolongace pod vedením Martina a Jeronýma Zapletalových mířil opět na dno Vaněčkovy studny, jejíž hloubka tehdy překročila 16 m. Od roku 2008, kdy byl na vchodu zbudován uzávěr, byly postupně objevovány menší dutiny jihovýchodního směru. Rozhodující objev však nastal až 19.2.2011 v hloubce 20 m. Bylo objeveno více jak 50 m nových prostor, které po následném zmapování daly celkový součet délky jeskyně 149 m a hloubku 26 m.

Následující období se prolongační práce soustředily především na nejnižší místo jeskyně - do Kulivé chodby, které bylo prohloubeno až na úroveň -30 m pod vchodem. V dubnu 2013 byl objeven Komín nad Lýsovým dómkem a v červnu téhož roku došlo k zatopení hlavního pracoviště a následnému zasypání sesuvem 8 m³ sedimentů a vápencových bloků. Po částečném odklizu se podařilo dne 11.1.2014 proniknout do nových prostor s Holezeckým dómkem a 29.11.2014 byl objeven Ostravsky komín. Jeskyně tak dosáhla délky zhruba 200 metrů.

Jak z geologického zhodnocení vyplynulo, jeskyně patrně vznikla v načervenalých sliveneckých vápencích částečně pod hladinu podzemní vody a částečně při ní (zarovnané stropy). Vývoj prostor určily neptunické žíly (viditelná ve Vysypaném dómku), tektonické poruchy a kalcitové hydrotermální žíly; méně pak přispěla vrstevnatost vápenců (sklon vrstev cca 70 až 80° k SSZ).

Zajímavostí a zároveň úskalím této jeskyně je častý výskyt vyšších koncentrací oxidu uhličitého (není výjimkou hodnota 6 %), který se zdržuje v nejníže položených místech jeskyně. Např. dne 29.7.2012 zjistil Jeroným Zapletal následující hodnoty (vztaženo k hloubce): −0,5 m = 1,5 % CO₂; −1,5 m = 3 % CO₂; −9,5 m = 6 % CO₂; níže měření z bezpečnostních důvodů neprováděno. Pro srovnání o měsíc dříve: −9,5 m = 1,5 % CO₂; −18 m = 3 % CO₂; −23 m = 6 % CO₂.

Jeskyně je ve správě ZO 1-05 Geospeleos.

Text: Michal Kolčava.

Fotografie: Michal Novák (2, 4, 11), Martin Tučka (3), Michal Kolčava (6, 7), Jan Voráček (5), Standa Vaněček (1), Jeroným Zapletal (8, 9), Tomáš Smyčka (10) a Martin Zapletal (12).