Vývěr nad klášterem

Evidenční číslo	21-077 (K112-87-21-J00077)
Lokalita	Český kras / údolí Propadlé vody
Datum objevu	1.6.2013
Souřadnice vchodu	Y=764 897,10 m; X=1053 307,36 m; H/Bpv=254,86 m n.m.
Délka chodeb	17 m
Vertikální rozpětí (denivelace)	14 m
Vápence	devonské (možná lochkovské)
Aktualizace	29.9.2023 MK

Občasný pramen krasových vod označený v hydrogeologické dokumentaci zkratkou P4 náleží ke svatojanské vývěrové zóně a zřetelně se jedná o povodňový přepad v okamžicích, kdy prameny Ivanka (P1), Ivan (P2), V Kotelně (P3) a další, nejsou schopny z podzemí do Kačáku odvádět nadměrná množství vody. Taková situace nastala dle pozorování Františka Vycpálka právě dne 1.6.2013. Literatura a očitá svědectví hovoří o činnosti pramene také v letech 1941—1942 a krátce v roce 1981.

Vzhledem k tomu, že taková situace se opakuje jednou za několik desetiletí, napřímila průzkumná skupina naší ZO vedená Josefem Lohem své úsilí vypátrat přítokovou cestu vody a případně objevit volné jeskynní prostory. Ve vztahu k lokalitě byl také kolektivem Jaroslava Kadlece proveden nový geofyzikální průzkum zaměřený na lokalizaci zvodnělých zón.

Josef Loh v dosud nejzákladnější práci vydané o lokalitě [K41] autenticky popisuje: „V závěru roku 2013, kdy vydatnost vývěru již postupně slábla, byly v místě vývěru započaty sondážní práce. Během prací byla voda ze sondy odčerpávána do povrchového koryta v ose údolí Propadlých vod. Práce postupovaly pomalu. Kopali jsme suť silně zpevněnou sintrem. Běžné kopací nářadí už nestačilo. Přišly na řadu majzlíky a kladiva, pak elektrické sekací kladivo. S postupem do hloubky nám nestačila ani běžná kalová čerpadla. Zakoupili jsme silné čerpadlo a silnější centrálu. Postupem času pramen P4 slábl až 13. prosince 2013 přestal vyvěrat úplně. Tou dobou jsme byli již dva a půl metru hluboko a při odčerpávání přitékala další voda štěrbinou o průřezu 1 dm². Během šesti pracovních akcí jsme dosáhli hloubky 280 cm, kde jsme narazili na silně zvětralé skalní dno, které vyžadovalo užití sbíječky. S postupem do hloubky se začala přítoková štěrbina nepatrně zvětšovat. Kopali jsme převážně mezi dvěma skalními stěnami vyplněnými hrubou sutí, jílem, při jedné straně byla stále patrná kalcitová žíla. Asi 30 cm široký zavalený skalní komín jsme rozšiřovali do rozměrů vhodných pro práci.“

Průzkumné postupy jsou závislé na aktuálních průtocích vody a ty jsou zase závislé na srážkových úhrnech v krajině. Nastávají častá období, kdy proto není možné v lokalitě prolongovat. Josef Loh dále píše: „V hloubce kolem 10 m se přítoková štěrbina zvětšila na 2 dm² příčného průřezu. Zesílil také přítok vody. Puklina, ve které jsme doposud kopali, se zúžila na 10 až 15 cm. Skála citelně ztvrdla a postup do hloubky byl značně zpomalen. Při prolongační akci na jaře roku 2018 se začal přítokový otvor zvětšovat, a to během jednoho hloubkového metru na rozměr 30×30 cm a směrem do masivu (k JJV) se stále více otevírá. Při pohledu do kanálu je ve dvoumetrové hloubce viditelné rozšíření prostory do stran a ani dna nelze dosvítit. Volné dutiny pod hladinou vody viditelné do hloubky několika metrů sledují strmou kalcitovou žílu směru přibližně SSZ—JJV.“ Následující roky dovolily postoupit do hloubky 14 m a nalézt horizontální přítokový směr, ale také prokázaly stále se zvyšující náročnost průzkumu.